Kaspické moře obklopuje pět zemí: Rusko, Kazachstán, Turkmenistán, Írán a Ázerbájdžán. Přesto není rozdělené na pět přesně vymezených částí, které by jednotlivé státy vlastnily. Právní režim vznikal několik desetiletí a dodnes ponechává otevřenou především otázku hranic mořského dna, důležitou kvůli těžbě ropy a zemního plynu.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se počet pobřežních států zvýšil ze dvou na pět. Starší dohody mezi Sovětským svazem a Íránem upravovaly hlavně plavbu a rybolov, nikoli rozdělení podmořských ložisek mezi nově vzniklé státy. Následná jednání se proto soustředila na to, zda Kaspické moře považovat za moře, jezero, nebo zvláštní geografický útvar s vlastním právním režimem.
Průlom přinesl summit v kazachstánském Aktau 12. srpna 2018. Prezidenti pěti pobřežních zemí tehdy podepsali Úmluvu o právním statusu Kaspického moře. Dokument stanoví, že pobřežní státy mají svrchovanost nad pásmem teritoriálních vod širokým 15 námořních mil. Na něj navazuje dalších deset námořních mil, v nichž má příslušný stát výhradní práva k rybolovu. Zbytek vodní plochy má zůstat společně využívaný.
Mořské dno zůstává předmětem dohod
Úmluva neříká, jak velký podíl z celého Kaspického moře každé zemi náleží. Rozdělení dna a podloží má být určeno samostatnými dohodami mezi státy, jejichž pobřeží leží proti sobě nebo spolu sousedí. Právě tento mechanismus umožnil uzavřít některé dílčí dohody, ale zároveň ponechal sporné úseky bez konečného vymezení.
Kazachstán a Rusko se na rozdělení severní části dna dohodly už v roce 1998, později přibyly navazující dohody s Ázerbájdžánem. Baku a Ašchabad v roce 2018 uzavřely dohodu o rozvoji sporného ropného pole, které obě země dříve označovaly odlišnými názvy. Ne všechny hranice však byly podobně vyřešeny. Írán dlouhodobě odmítal přijmout představu, že by jeho podíl měl být určen pouze délkou pobřeží, a požadoval rovnější rozdělení.
Úmluva také zakazuje přítomnost ozbrojených sil států, které na Kaspickém moři nemají pobřeží. Bezpečnostní spolupráce tak zůstává v rukou pěti signatářů. Dokument upravuje rovněž svobodu plavby, využívání přístavů a spolupráci při ochraně životního prostředí. Podle Deutsche Welle ale dohoda neznamená, že by bylo celé moře definitivně rozděleno mezi jednotlivé státy.
Právní nejistota přetrvává i proto, že úmluva vstupuje v platnost až po ratifikaci všemi pěti zeměmi. Podle aktuálních zpráv už dokument schválily čtyři státy, zatímco íránská vláda jej v srpnu 2026 předložila parlamentu k ratifikaci. Ani po dokončení tohoto procesu by však automaticky nevznikla přesná mapa všech hranic mořského dna. Ty musejí státy dál sjednávat jednotlivě, zatímco Kaspické moře zůstává společným prostorem pro plavbu, rybolov i regionální bezpečnost.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.