Největší kráter na měsíci Phobos může nabídnout nový způsob, jak zjistit jeho původ. Vědci zkoumají, zda náraz, při němž vznikl kráter Stickney, nezanechal pod jeho dnem oblast stlačeného materiálu s vyšší hustotou. Taková struktura by se mohla projevit v gravitačním poli měsíce i v jeho nepatrném kývání. Výsledky modelování popisuje studie Benjamina Hasera a Thomase Anderta zveřejněná v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Phobos, vnitřní a větší ze dvou měsíců Marsu, má průměr přibližně 22,2 kilometru a kolem planety oběhne jednou za 7 hodin a 39 minut. Jeho původ ale zůstává nejasný. Podle jedné hypotézy jde o asteroid, který Mars v minulosti zachytil. Druhá možnost předpokládá, že měsíc vznikl z úlomků vyvržených na oběžnou dráhu při obřím impaktu na Mars. Úlomky se následně mohly shluknout do disku a z něj vznikly Phobos a Deimos.
Studie se zaměřila na to, jak by dopad tělesa, který vytvořil zhruba devítikilometrový Stickney, ovlivnil vnitřní stavbu Phobosu. Vědci modelovali především takzvané geofyzikální pozorovatelné veličiny – tedy vlastnosti, které lze odvodit z pohybu a gravitačního působení tělesa. Patří mezi ně rozložení hmoty, momenty setrvačnosti a amplituda librace, což je drobné kývání měsíce při jeho oběhu.
Významná oblast stlačené horniny pod kráterem by podle modelů mohla změnit gravitační signál Phobosu a ovlivnit jeho libraci. Samotná existence takové oblasti by však původ měsíce přímo nedokázala. Šlo by o jednu část skládačky, kterou je třeba porovnat s dalšími údaji o tvaru, hustotě, složení a oběžné dráze tělesa. Interpretaci navíc komplikuje nepravidelný tvar Phobosu a jeho blízkost k Marsu, jehož gravitace je mnohem silnější.
Otázkou zůstává také to, jak mohl Phobos vznik kráteru přežít. Impakt dostatečně velký na vytvoření Stickney mohl malé těleso rozbít. Jedním z možných vysvětlení je, že Phobos má velmi nízkou a poměrně rovnoměrnou hustotu. V takovém případě by se mohl chovat podobně jako takzvaná hromada suti – těleso složené z mnoha kusů horniny, které drží pohromadě především gravitace. Náraz by zároveň mohl horninu pod kráterem silně zahřát, roztavit a stlačit.
Podle současných odhadů je vnitřek Phobosu pórovitý a v některých oblastech může obsahovat vodní led. Stáří kráteru Stickney se v jednotlivých scénářích původu liší: pokud měsíc vznikl z materiálu po impaktu na Mars, mohl kráter vzniknout přibližně před 4,2 miliardy let. V případě zachyceného asteroidu by mohl být mladší, asi 2,6 miliardy let. Rozhodující data by mohla přinést japonská mise Martian Moons Exploration, známá jako MMX, jejíž start je plánován na konec roku 2026. Sonda má Phobos podrobně zkoumat a odebrat z jeho povrchu vzorky, které by se podle současného plánu měly na Zemi vrátit v polovině roku 2031. Vzorky samy o sobě neodhalí celou vnitřní strukturu měsíce, mohou však pomoci porovnat jeho složení s marťanskými horninami a asteroidy.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.