Jednorázové podání experimentální látky v raném období života zabránilo u myší dlouhodobým následkům nepříznivých podmínek, které se později projevovaly v jejich sociálním chování. Studie týmu z Karolinska Institutet ve Stockholmu a Institutu Maxe Plancka pro psychiatrii v Mnichově se zaměřila na protein FKBP51, jenž se podílí na regulaci reakce organismu na stres.
Podle stanice Deutsche Welle vědci hledali způsob, jak zabránit tomu, aby se časná zátěž promítla do celoživotních obtíží. Jejich práce vyšla 9. června v odborném časopise Advanced Science. Autoři však zdůrazňují, že pokus proběhl na laboratorních myších a neznamená, že by existoval lék schopný předcházet následkům traumatu u dětí.
Stresový protein a sociální postavení
Vědci použili model rané životní zátěže, při němž jsou mláďata myší v prvních dnech po narození vystavena nepředvídatelným podmínkám a narušení péče matky. U samců, kteří tímto modelem prošli bez léčby, pozorovali v dospívání i v rané dospělosti méně sociálních interakcí a častější zařazení do nejnižších pozic ve skupinové hierarchii.
Chování zvířat sledovali pomocí systému Social Box, tedy prostředí umožňující nepřetržitě zaznamenávat vzájemné interakce skupin myší. Zvířata po rané zátěži častěji ustupovala před ostatními a dosahovala nižšího skóre sociální dominance než kontrolní skupina. Autoři tento výsledek označují jako sociální podřízenost; nejde o přímý model konkrétní lidské psychiatrické diagnózy.
Zásah spočíval v podání látky SAFit2, která selektivně blokuje FKBP51 a podle autorů proniká do mozku. Látku nedostala přímo mláďata, ale jejich matky druhý den po narození. Přípravek v gelové formě se uvolňoval postupně a mláďata mu byla vystavena prostřednictvím mateřského mléka. Podání tak časově odpovídalo začátku období, v němž vědci u zvířat navodili nepříznivé podmínky.
U takto ošetřených myší se později neprojevily rozdíly v sociálním postavení oproti kontrolním zvířatům. Analýza genové aktivity navíc ukázala, že SAFit2 zmírnil změny spojené s ranou zátěží v několika oblastech mozku. Nejvýraznější účinky autoři zaznamenali v mediální prefrontální kůře, která se podílí na regulaci emocí a sociálním chování, a v nucleus accumbens, oblasti spojené mimo jiné s odměnou a motivací.
Otázka léčby po traumatu zůstává otevřená
Důležité omezení studie se týká načasování zásahu. Výzkum ukázal preventivní účinek SAFit2 podaného během raného období zátěže. Autoři ale netestovali, zda by stejná látka dokázala napravit již vzniklé změny, pokud by byla podána až v dospívání nebo v dospělosti. V závěru práce tuto otázku uvádějí jako úkol pro další výzkum.
Studie se navíc týkala pouze samců myší. Nelze proto z ní vyvozovat, zda by se stejné biologické mechanismy a účinek léčby projevily u samic, natož u lidí. FKBP51 je sice dlouhodobě zkoumán v souvislosti se stresovou reakcí a náchylností k psychickým obtížím, SAFit2 však zůstává experimentální molekulou používanou ve výzkumu.
Výsledky rozšiřují poznatky dřívější práce stejné výzkumné spolupráce, která popsala souvislost mezi ranou životní zátěží u myší a trvalými změnami sociálního chování. Nová studie naznačuje, že v citlivém vývojovém období může být možné ovlivnit biologické procesy, jimiž stres zanechává dlouhodobou stopu. Přenos takového postupu do klinické praxe by ale vyžadoval další pokusy, ověření bezpečnosti i samostatné studie u lidí.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.