Fosilní záznam života na Zemi je výrazně neúplný. Organismus se musí nejprve zachovat v hornině a ta musí být po miliony let uchována a později dostupná pro výzkum. Nová analýza nyní ukázala, ve kterých obdobích a částech světa mohou být tyto mezery největší. Výsledky podle studie zveřejněné v časopise Science Advances mohou pomoci plánovat budoucí paleontologické expedice i práci s dosud neprozkoumanými muzejními sbírkami.
Thomas A. Neubauer ze SNSB-Bavarian State Collection for Palaeontology and Geology a Mathias Harzhauser z Natural History Museum Vienna zkoumali rozložení fosilií živočichů z mělkých mořských prostředí za posledních 540 milionů let. Mělká moře byla v minulosti rozsáhlými a biologicky bohatými oblastmi, jejichž usazeniny dnes tvoří významnou část dostupných fosilních vrstev. Výzkumníci se zaměřili na metazoa, tedy mnohobuněčné živočichy.
Databáze spojili s geologickými mapami
Vědci vycházeli z údajů v Paleobiology Database, která shromažďuje publikované informace o fosilních nálezech z celého světa. Záznamy porovnali s geologickými údaji z databáze Macrostrat. Díky tomu mohli sledovat nejen místa, kde se fosilie už našly, ale také rozsah hornin příslušného stáří a prostředí, které jsou dnes odkryté nebo jinak přístupné.
Součástí analýzy bylo i sledování vývoje paleontologického výzkumu v čase. Autoři posuzovali, jak často průzkum v jednotlivých oblastech přinášel nové informace a zda se výzkum přesouval do dosud neprozkoumaných regionů, nebo se soustředil hlavně na již známá naleziště. Výsledkem jsou mapy časových a prostorových „hranic“ fosilního záznamu.
Analýza naznačila, že období prvohor a raných druhohor jsou z hlediska dostupného záznamu mělkých moří v mnoha případech již důkladně prozkoumaná. U řady těchto období model předpovídá, že další sběr dat přinese jen malý nárůst znalostí. Neznamená to, že v jejich horninách už nelze najít žádný nový druh, ale prostor pro významné rozšíření celkového obrazu je podle autorů omezenější.
Větší potenciál naopak vykazují mladší horniny, zejména z období od svrchní jury po kenozoikum, které začalo před 66 miliony let. Přestože z této části geologické historie pochází mnoho nálezů, rozsáhlé oblasti mělkých mořských usazenin zůstávají nedostatečně prozkoumané. Právě v nich by se podle modelu mohly objevit dosud neznámé druhy nebo nové informace o vývoji mořských ekosystémů.
Mapa upozorňuje i na limity dat
Autoři zdůrazňují, že vytipované oblasti nemusí být skutečně zcela bez nálezů. Některé fosilie mohou být popsány v odborné literatuře, ale dosud nebyly vloženy do globálních databází. Další mohou ležet v muzeích a čekat na odborné zpracování. Výsledky proto představují především mapu výzkumných priorit, nikoli seznam míst, kde je nález nového druhu zaručen.
Obraz minulého života navíc ovlivňuje nerovnoměrné rozložení paleontologického výzkumu. Databáze jsou silněji naplněné údaji z Evropy a Severní Ameriky než z mnoha oblastí globálního Jihu. Nová studie proto podle autorů neslouží jen k výběru lokalit pro vykopávky, ale také k upozornění na regiony, kde bude zapotřebí lepší dokumentace, spolupráce s místními institucemi a digitalizace existujících sbírek.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.