Její jméno se stalo synonymem svůdné špionky, skutečný příběh Mata Hari však zůstává složitější. Nizozemská tanečnice, která se narodila jako Margaretha Geertruida Zelleová, si vybudovala kariéru na smyšleném příběhu o indickém původu a posvátných chrámových tancích. V Paříži od roku 1905 vystupovala před publikem, které přitahovala její exotická image i odvážná vystoupení.
Mata Hari tvrdila, že její matka byla tanečnicí v chrámu a že sama od dětství studovala orientální tance. Ve skutečnosti pocházela z Leeuwardenu na severu Nizozemska. Její umělecké jméno odkazovalo na „oko dne“, respektive slunce. V období Belle Époque se stala vyhledávanou celebritou a vystupovala v několika evropských městech. Její popularita ale postupně slábla, protože její styl začaly napodobovat jiné tanečnice.
Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Mata Hari dostala do finančních potíží a snažila se udržet svůj nákladný životní styl. Podle agentury Deutsche Welle přijala nabídku německého konzula v Nizozemsku, který jí měl pomoci s dluhy výměnou za informace o vlivných lidech v zemích Dohody. Německá strana jí podle tohoto popisu přisoudila krycí označení Agent H 21.
Do případu se později zapojila také francouzská tajná služba. Mata Hari souhlasila s tím, že bude pracovat pro Francii, a stala se tak podle dobových úřadů dvojí agentkou. Francouzští vyšetřovatelé však její aktivity sledovali s podezřením. Britská rozvědka ji monitorovala při cestách po Evropě a francouzské úřady se snažily zjistit, jaké informace skutečně předávala a komu.
Zatčení a proces
Francouzská policie Mata Hari zatkla 13. února 1917 v pařížském hotelu. Vojenský soud ji obvinil ze špionáže a spolupráce s nepřítelem. Podle francouzského Service historique de la Défense během vyšetřování připustila, že od německého konzula dostala peníze, odmítala však, že by vědomě předávala Německu významné vojenské informace.
Soud ji nakonec uznal vinnou a odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 15. října 1917 ve Vincennes nedaleko Paříže. Mata Hari zemřela před francouzskou popravčí četou. Její případ se v dalších desetiletích stal předmětem knih, filmů a dalších uměleckých zpracování. Francouzské vojenské archivy dodnes zveřejňují dokumenty k jejímu zatčení, vyšetřování a procesu; nizozemská strana v minulosti usilovala o její rehabilitaci.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.