Ještě nedávno bylo VO2 max jedním z nejčastěji zmiňovaných čísel ve světě dlouhověkosti. Ukazuje, kolik kyslíku dokáže tělo využít při maximální zátěži, a nepřímo tak vypovídá o kondici srdce, plic a svalů. Výzkum ale stále zřetelněji ukazuje, že samotná aerobní kapacita nedokáže postihnout všechny aspekty stárnutí. Pozornost se proto přesouvá také k takzvanému sitting-rising testu, tedy testu vstávání ze země.
Člověk si při něm stoupne, bez opory se posadí na zem a následně se zvedne zpět. Hodnotí se přitom nejen to, zda pohyb zvládne, ale také kolikrát použije ruku, koleno nebo jinou oporu. Výsledkem je skóre od nuly do deseti. Test v jediném pohybu zachycuje několik funkcí najednou: sílu dolních končetin, pružnost, rovnováhu, koordinaci i schopnost kontrolovat těžiště.
Právě tato kombinace je důvodem, proč se test dostal do debat o zdravém stárnutí. Nízké skóre neznamená konkrétní diagnózu ani přesný odhad délky života. Ve výzkumu však lidé, kteří měli s pohybem větší potíže, častěji vykazovali vyšší riziko úmrtí než lidé schopní vstát bez výrazné opory. Starší studie uváděla, že každý bodový pokles skóre souvisel s přibližně o pětinu vyšším rizikem úmrtí; jde ale o statistickou souvislost, nikoli o důkaz, že samotný test délku života prodlužuje.
Podle přehledů odborné literatury se u starších lidí jako významný ukazatel uplatňuje také rychlost chůze, síla stisku ruky a schopnost opakovaně vstát ze židle. Rychlost chůze se používá jako praktický ukazatel takzvané funkční rezervy, tedy schopnosti organismu zvládat běžnou zátěž a zotavit se po nemoci nebo úrazu. Výzkumníci proto stále častěji mluví o vícerozměrném hodnocení biologického věku místo jediného univerzálního čísla.
Jeden údaj nestačí
VO2 max má proti jednoduchým pohybovým testům výhodu v dlouhé historii výzkumu. Jeho hodnota s věkem obvykle klesá zhruba o šest až deset procent za desetiletí. Přesné měření ale vyžaduje zátěžový test, zařízení pro analýzu dýchání a odborný dohled. Hodinky a další nositelná elektronika hodnotu většinou pouze odhadují z tepové frekvence, tempa a dalších údajů, takže nejde o totéž jako laboratorní měření.
Nové přístupy proto kombinují několik oblastí: aerobní kondici, svalovou sílu, pohyblivost, rovnováhu, tělesné složení a někdy také kognitivní nebo psychické funkce. Odborný přehled zveřejněný v časopise Physiological Reviews upozorňuje, že biologické stárnutí probíhá v různých orgánech odlišnou rychlostí. Přehled z roku 2026 v časopise Frontiers in Aging proto doporučuje jednotlivé ukazatele neslučovat do jediného „mistrovského“ skóre bez ověření na dlouhodobých zdravotních výsledcích. Informace vycházejí z Hospodářských novin a z uvedených odborných přehledů.
Pro zdravotnictví může být podobné funkční hodnocení zajímavé hlavně svou jednoduchostí a nízkými náklady. Nenahrazuje lékařské vyšetření, může však upozornit na zhoršující se sílu nebo rovnováhu dříve, než se objeví závažnější omezení v běžném životě. Vývoj tak směřuje od hledání jednoho čísla k souboru měření, která mají zachytit nejen to, jak dlouho člověk žije, ale také jak dlouho zůstává samostatný.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.