Novější léky na ředění krve mohou u lidí, kteří mají zároveň Alzheimerovu nemoc a fibrilaci síní, souviset s o něco pomalejším poklesem kognitivních funkcí. Vyplývá to ze švédské studie zveřejněné v časopise European Heart Journal. Výzkum ale nebyl randomizovaným klinickým pokusem, a nemůže proto prokázat, že právě tyto léky zpomalování úbytku paměti přímo způsobují.
Fibrilace síní je porucha srdečního rytmu, při níž se v síních srdce může tvořit krevní sraženina. Ta může následně ucpat cévu v mozku a vyvolat cévní mozkovou příhodu. Lékaři proto pacientům často předepisují antikoagulancia, tedy léky, které snižují srážlivost krve. Studie porovnávala novější přímá perorální antikoagulancia, označovaná zkratkou NOAC, se starším warfarinem a s žádnou antikoagulační léčbou.
Výzkumníci z Karolinska Institutet využili údaje ze švédského národního registru kognitivních poruch a demence SveDem. Do analýzy zařadili 7308 lidí s diagnostikovanou Alzheimerovou nemocí a fibrilací síní. Z nich 1690 užívalo NOAC, 2277 warfarin a 3341 žádné antikoagulans. Změny myšlení a paměti vědci sledovali pomocí testu Mini-Mental State Examination, standardizovaného nástroje hodnotícího například orientaci, paměť, pozornost a schopnost řešit jednoduché úkoly.
U pacientů užívajících NOAC se skóre zhoršovalo pomaleji než u lidí bez antikoagulační léčby i než u pacientů užívajících warfarin. Rozdíl činil přibližně 0,23 bodu za rok ve srovnání s neléčenými a 0,21 bodu za rok ve srovnání s warfarinem. Jde o malý rozdíl v průběhu jediného roku. Pokud by však přetrvával delší dobu, mohl by se podle autorů postupně projevit výrazněji.
NOAC byly ve studii spojeny také s nižším rizikem úmrtí, ischemické cévní mozkové příhody nebo systémové embolie a zlomenin než žádná antikoagulační léčba. U warfarinu vědci zaznamenali nižší riziko úmrtí a cévní mozkové příhody, zároveň ale vyšší riziko závažného krvácení. U NOAC se zvýšení tohoto rizika ve srovnání s neléčenými statisticky významně neprokázalo.
Autoři upozorňují, že výsledky je nutné vykládat opatrně. Studie vycházela z údajů o pacientech sledovaných v běžné péči, nikoli z náhodného rozdělení do léčebných skupin. Lidé užívající různé léky se proto mohli lišit v dalších zdravotních charakteristikách, které výsledek ovlivnily. Někteří účastníci také mohli v průběhu sledování léčbu změnit. Zjištění tak podporují další výzkum vztahu mezi fibrilací síní, cévním poškozením mozku a kognitivním úbytkem, sama o sobě však nejsou důvodem měnit léčbu konkrétního pacienta.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.