Mírné omezení příjmu kalorií může část svých příznivých účinků na stárnoucí organismus vyvolávat přes protein C3a, který patří do komplementu. Jde o síť bílkovin vrozené imunity, jež pomáhá rozpoznávat a likvidovat původce infekcí, ale při dlouhodobé aktivaci může podporovat zánět. Výsledky studie zveřejněné v časopise Nature Aging ukazují, že právě tento mechanismus by se v budoucnu mohl stát cílem takzvaných mimetik kalorické restrikce – zásahů, které napodobí některé její účinky bez výrazného snížení příjmu potravy.
V první části výzkumu vědci analyzovali krevní plazmu 42 zdravých lidí středního věku zapojených do klinické studie CALERIE-II. Účastníci po dobu dvou let v průměru snížili příjem energie o 14 procent. Výzkumníci pomocí proteomiky, tedy rozsáhlého měření množství proteinů v biologickém vzorku, sledovali více než 7000 bílkovin před začátkem intervence a po jejím skončení.
Omezení kalorií vedlo k poklesu několika složek komplementu. Nejvýraznější pozornost tým věnoval C3a, který vzniká štěpením proteinu C3 při aktivaci komplementu a podílí se na zánětlivé signalizaci. Hladina C3a i poměr C3a k C3 se po dvou letech snížily, zatímco samotné množství C3 se významně nezměnilo. Pokles C3a navíc podle analýzy přímo nesouvisel s tím, kolik účastníci zhubli. Většina z nich ztratila přibližně deset procent tělesné hmotnosti.
Další pokusy ukázaly, odkud se s věkem zvýšené množství C3a bere. U myší jeho hladina během stárnutí rostla a významným zdrojem se ukázala být viscerální bílá tuková tkáň, tedy tuk uložený kolem vnitřních orgánů. Jednobuněčné sekvenování RNA, metoda umožňující sledovat aktivitu genů v jednotlivých buňkách, připsalo produkci C3 především podskupině makrofágů. Tyto bílé krvinky běžně pohlcují cizorodé částice a podílejí se na údržbě tkání, v tukové tkáni starších zvířat však podle studie podporovaly zánětlivé děje.
Výzkumníci poté testovali, zda lze účinek C3a potlačit přímo. Starším myším aplikovali do tukové tkáně protilátku, která C3a neutralizuje. Zvířata následně vykazovala nižší hladiny některých zánětlivých signálů, zejména interleukinu 1 beta a chemokinu MCP-1. Změny ale nebyly stejné u všech sledovaných látek: například u nádorového nekrotického faktoru TNF se účinek neprokázal a u interleukinu 6 šlo pouze o trend.
Studie proto nepředstavuje léčbu stárnutí ani důkaz, že by blokování C3a prodlužovalo lidský život. Lidská část výzkumu sledovala změny proteinů po kalorické restrikci, nikoli účinky léku zasahujícího do komplementu. Pokusy s neutralizační protilátkou navíc proběhly u myší a přímo v tukové tkáni. Komplement je důležitý pro obranu proti infekcím, takže případné budoucí léky by musely tlumit jeho nadměrnou aktivitu, nikoli systém úplně vyřadit. Autoři nyní zvažují další testování inhibitorů C3, včetně látek již schválených pro jiné choroby, nejprve však bude nutné ověřit jejich účinnost a bezpečnost v klinických studiích zaměřených na stárnutí.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.