Mezinárodní den pizzy je neoficiální svátek, který se slaví 9. února každého roku. Tento den byl vyhlášen v roce 2000 americkým časopisem Pizza Today, který chtěl oslavit pizzu jako jedno z nejpopulárnějších jídel na světě. Od té doby se Mezinárodní den pizzy rozšířil do mnoha zemí, kde lidé využívají této příležitosti k pořádání párty, soutěží, akcí nebo charitativních sbírek spojených s pizzou. Jedno z nejpopulárnějších italských jídel se těší velké oblibě i u nás, dle průzkumů Češi snědí za rok víc než 31 milionů pizz. To je při nejčastějším průměru pizzy 33 cm dohromady 5610 kilometrů těsta. Stejnou délkou se pyšní třeba nejdelší drátěný plot na světě, který v Austrálii drží v šachu divoké psy dingo a brání jim přiblížit se k lidským obydlím.
Pizza je velký kruhový plát chlebového těsta, potřený rajčatovou omáčkou a posypaný sýrem a dalšími ingrediencemi podle chuti. Peče se v peci nebo troubě a je považována za typické italské jídlo. Pizza je však oblíbená i v mnoha dalších zemích, kde se přizpůsobila místním zvyklostem a preferencím.
Italové jsou na svou pizzu velmi hrdí. Italové si pizzu objednávají nejčastěji jako hlavní chod, nikoliv jako předkrm nebo svačinu. Pizza se podává na velkém talíři a každý si ji jí celou sám. Ital se o pizzu nikdy nedělí! Italové si pizzu nekrájejí na kousky, ale skládají ji na polovinu nebo na čtvrtiny a jí ji rukama. Používají nůž a vidličku jen výjimečně, například když je pizza moc horká nebo mokrá.
Předchůdcem pizzy byly jednoduché chlebové placky, které se pekly již v době neolitu. Starověcí Egypťané, Řekové a Římané je kořenili čerstvými bylinkami a nazývali je picea. Moderní podoba pizzy se začala formovat v 18. století v Neapoli, kde se do italské kuchyně dostaly rajčata. Neapolská pizza byla původně jídlem pro chudé lidi, kteří si ji kupovali na ulici. Obsahovala pouze těsto, rajčata, česnek, olej a bylinky.
V roce 1889 navštívila Neapol italská královna Margherita a ochutnala pizzu, kterou pro ni připravil kuchař Rafael Esposito. Byla to pizza v barvách italské vlajky: červená (rajče), bílá (mozzarella) a zelená (bazalka). Tato pizza se stala velmi populární a dostala jméno Margherita.
Pizza se rozšířila do celého světa díky italským přistěhovalcům, kteří si ji přivezli do Ameriky, Austrálie, Evropy a dalších kontinentů. V různých zemích se pizza přizpůsobila místním chutím a dostupným surovinám. Vznikly tak různé varianty pizzy, jako například americká pizza s tlustým těstem a bohatou náplní, sicilská pizza s plody moře, francouzská pizza s bešamelem nebo japonská pizza s mořskými řasami.
Pizza je v principu jídlo chudých. V Newyorské restauraci Nino’s Bellissima ovšem tento fakt zdárně a dlouhodobě ignorují, neboť zde servírují vůbec nejdražší pizzu na světě. Stojí těžko představitelných tisíc dolarů (zhruba 21,5 tisíce korun), přičemž mezi její základní ingredience patří lanýže, čerstvý humr, pravý kaviár a smetana. To však není nic ve srovnání s tím, co můžete okusit v ne až tak vzdáleném Tunisku. Za přibližně osm tisíc korun tu lze pořídit pizzu zdobenou plátky zlata.
Podle některých studií existují rozdíly mezi tím, co si na pizzu dávají muži a ženy. Muži mají tendenci preferovat masité a pikantní ingredience, jako je salám, klobása, pepperoni, feferonky nebo cibule. Ženy naopak volí spíše lehčí a zdravější ingredience, jako je mozzarella, olivy, rajčata, artyčoky nebo ananas. Samozřejmě se jedná o obecné statistiky, které nemusí platit pro každého jednotlivce.
Pizza je oblíbená po celém světě, ale některé země ji konzumují více než jiné. Podle průzkumu z roku 2018 je největší spotřebitel pizzy Norsko, kde na jednoho obyvatele připadá ročně 11,4 kg pizzy. Na druhém místě je Spojené státy americké s 9,8 kg a na třetím místě je Kanada s 9,6 kg. Itálie je až na pátém místě s 7,6 kg pizzy na osobu. Mezi další země s vysokou spotřebou pizzy patří Francie, Německo, Velká Británie, Brazílie, Austrálie nebo Japonsko.
Tradiční recept na pizzu
Pokud si chcete doma připravit pravou italskou pizzu, budete potřebovat následující ingredience:
- 500 g hladké pšeničné mouky
- 10 g suchého droždí nebo kvasnic
- 2 špetky soli
- 2 polévkové lžíce olivového oleje
- 3 dl čisté vody
Postup přípravy těsta je následující:
- Ve větší míse rozdrobte droždí a smíchejte ho s krupicovým cukrem, vznikne řídká kašička.
- Přidejte hladkou mouku, vlažnou vodu, olivový olej a sůl.
- Hnětením zadělejte těsto, ideální je použít robot a těsto zadělat hnětacím hákem.
- Těsto musí být při hnětání stále měkké a vláčné, nesmí se lepit. Když se bude lepit, přisypte trochu mouky a znovu zlehka hnětejte.
- Těsto nesmí být v žádném případě tvrdé a nesmí se rozpadat.
- Jakmile bude hmota spojená a vznikne vláčné těsto, můžete ho trochu poprášit moukou.
- Těsto nechte v míse a přikryjte ho utěrkou.
- Dejte ho na 24 hodin zrát do lednice.
Po 24 hodinách zrání můžete těsto rozdělit na dvě části a každou z nich vyválet na tenký plát. Potom si můžete připravit rajčatový základ a náplň podle své chuti. Rajčatový základ se dá udělat z loupaných rajčat, mrkve, cibule, olivového oleje, česneku, bazalky, soli, pepře a cukru. Náplň může být různá, ale typické ingredience jsou mozzarella, šunka, salám, žampióny, olivy, artyčoky, ananas, kukuřice, sýry nebo bylinky. Před pečením potřete těsto rajčatovým základem a posypte ho mozzarellou. Potom přidejte další ingredience podle svého výběru. Pečte pizzu v předehřáté troubě na 230 °C asi 15 až 20 minut, dokud není těsto křupavé a sýr roztavený.