Rover Perseverance amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) překonal rekord v délce jízdy po povrchu jiného kosmického tělesa. Dne 11. října 2026, během 2006. marťanského dne své mise, dosáhl celkové vzdálenosti 45,22 kilometru. Překonal tak dosavadní rekord roveru Opportunity, který na Marsu v letech 2004 až 2018 ujel 45,16 kilometru.
Informace pochází z materiálu NASA zveřejněného prostřednictvím ScienceDaily a z oznámení NASA’s Jet Propulsion Laboratory (JPL). Nejde o výsledky nové vědecké studie, ale o technický a provozní milník mise. Perseverance překonal rekord přibližně za pět a půl roku, zatímco Opportunity k podobné vzdálenosti potřeboval téměř 15 let. Samotný rekord proto nevypovídá jen o odolnosti roveru, ale také o pokroku v jeho řízení a navigaci.
Klíčovou roli hraje systém AutoNav, tedy autonomní navigace, při níž rover během jízdy pomocí kamer vyhodnocuje okolní terén, vytváří jeho trojrozměrnou mapu a hledá trasu mezi body předem určenými týmem na Zemi. Perseverance tak nemusí dostávat pokyny pro každý jednotlivý metr cesty. Podle NASA uskutečnil více než 90 procent dosavadní jízdy s využitím tohoto systému. Pro srovnání, u prvních marsovských roverů Spirit a Opportunity se autonomní vyhodnocování terénu uplatnilo přibližně u pěti procent jejich celkové trasy.
Rover se učí zvládat náročnější terén
Rekordní vzdálenost vznikala postupně při průzkumu Jezera, kráteru Jezero a jeho západního okraje. Perseverance se pohyboval mezi balvany, po svazích a přes geologicky staré horniny. Když byl asi 200 metrů od rekordu, tým záměrně nepokračoval nejkratší cestou. Rover se v té době věnoval podrobnému průzkumu výchozů hornin, při němž jejich povrch obrušoval a analyzoval pomocí palubních přístrojů.
Inženýři mezitím upravili některé parametry řízení. Rover nyní podle NASA zvládá náklon až 24 stupňů a může pracovat s menší světlou výškou pod ochranným krytem, přibližně 20 centimetrů. Zdokonalené brzdění má omezovat riziko srážek s kameny, software pracuje s odhadem prokluzu kol a upraveny byly také limity proudu pro motory řízení. Tyto změny nevytvářejí z roveru zcela nezávislý stroj: cíle a hlavní postup stále připravují odborníci na Zemi, část rozhodování o bezprostřední trase ale probíhá přímo na Marsu.
Perseverance navíc testuje systém označovaný jako onboard Global Localization. Ten porovnává snímky povrchu pořízené roverem s mapami vytvořenými z oběžné dráhy a umožňuje určit jeho polohu v globálních souřadnicích bez opakovaného ručního navádění ze Země. Problémem je, že použitý procesor původně vznikl pro pozemní část vrtulníku Ingenuity a není navržen se stejnou radiační odolností jako hlavní počítač roveru. NASA proto musí jeho provoz chránit softwarovými opatřeními proti chybám způsobeným kosmickým zářením.
Delší a samostatnější jízda má praktický význam především pro vědu. Rover se může rychleji dostávat k rozmanitějším horninám a zkoumat větší část okolí kráteru Jezero, který kdysi obsahoval jezero a říční deltu. Perseverance dosud odebral 29 vzorků hornin a regolitu, tedy rozdrceného povrchového materiálu. V rozšířené části mise má pokračovat podél okraje kráteru a později zamířit k oblasti Rainbow Falls. NASA zároveň zkoumá, jak by budoucí mise mohly využít generativní umělou inteligenci k přípravě delších jízdních plánů.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.