Techniky, při nichž lidé v představách znovu procházejí nepříjemnými vzpomínkami z dětství, mohou snížit strach, smutek, vinu i tělesné rozrušení vyvolané konkrétními situacemi kritiky. Naznačuje to randomizovaná kontrolovaná studie polských psychologů zveřejněná v časopise Frontiers in Psychology. Autoři současně upozorňují, že zjištění nelze chápat jako důkaz, že by krátká intervence spolehlivě a dlouhodobě odstranila obecný strach ze selhání.
Výzkumníci z SWPS University a Nencki Institute of Experimental Biology of the Polish Academy of Sciences sledovali mladé dospělé ve věku 18 až 35 let, kteří vykazovali zvýšenou míru strachu ze selhání. Tento pojem zde označuje obavy z negativních důsledků chyby, například z odmítnutí nebo ztráty vlastní hodnoty. Z více než 6300 lidí, kteří vyplnili úvodní internetový dotazník, bylo po klinickém rozhovoru vybráno 180 účastníků. Do konečných analýz vědci zahrnuli 145 z nich; šlo převážně o vysokoškolské studenty a ženy, průměrný věk se pohyboval kolem 24 let.
Účastníci byli náhodně rozděleni do tří skupin. Všechny během dvou týdnů absolvovaly čtyři sezení založená na představivosti a pracovaly s vlastní vzpomínkou na kritiku, zpravidla od rodiče či jiné blízké autority. První skupina podstoupila imaginativní expozici: nepříjemný obsah si opakovaně vybavovala bez změny děje. Druhá skupina využila metodu imagery rescripting, tedy přepsání scénáře v představách. V ní do vzpomínky vstupoval terapeut jako ochranná postava, kritiku zastavil, hájil potřeby dítěte a poskytl mu podporu.
Třetí skupina pracovala stejným způsobem, avšak po vybavení vzpomínky následovala desetiminutová pauza, během níž účastníci sledovali neutrální dokument. Tento postup měl ověřit hypotézu o takzvané rekonsolidaci paměti. Jde o předpoklad, že znovu aktivovaná vzpomínka může být po omezenou dobu náchylnější ke změně svého emočního významu. Výzkumníci očekávali, že odklad přepisování účinek posílí, což se však nepotvrdilo.
Emoce klesaly ve všech skupinách
Všechny tři postupy po intervenci vedly k nižšímu prožívanému strachu, smutku, vině, hněvu, znechucení i celkovému rozrušení při vybavení cílené vzpomínky. Změny byly patrné také při následných kontrolách po třech a šesti měsících. Autoři měřili nejen odpovědi v dotaznících, ale i vodivost kůže a koncentraci alfa-amylázy ve slinách, ukazatele spojené s aktivací sympatického nervového systému při stresu. Tělesná reaktivita na vzpomínku na kritiku se po intervenci snížila.
U dotazníku zaměřeného na obecný strach ze selhání byl výsledek střízlivější. Skóre se po terapii a při tříměsíční kontrole statisticky významně snížilo, šlo však o malý efekt a v šestiměsíčním měření už změna nedosáhla statistické průkaznosti. Mezi jednotlivými metodami nebyl pro tento ukazatel zjištěn rozdíl. Nelze proto říci, že by přepisování vzpomínek bylo v této studii účinnější než opakované vybavování vzpomínky bez změny jejího děje.
Standardní přepisování scénáře nicméně v některých srovnáních vykazovalo konzistentnější výsledky než varianta s desetiminutovým odkladem. Vědci také zaznamenali, že v rescriptingových skupinách souviselo výraznější krátkodobé zvýšení vodivosti kůže během nečekaného obratu ve scéně s větším pozdějším poklesem tělesného rozrušení. Tento jev vykládají jako možný projev chyby predikce, tedy rozporu mezi očekávaným pokračováním kritiky a ochranným zásahem ve vybavené scéně. Jde ale o interpretaci založenou na nepřímém fyziologickém ukazateli, nikoli o přímé měření očekávání účastníků.
Studie neměla skupinu bez jakékoli intervence, takže nelze přesně oddělit účinky jednotlivých technik od vlivu opakovaného vybavování vzpomínek, pozornosti terapeuta či očekávání účastníků. Autoři rovněž uvádějí, že soustředění na jednu konkrétní vzpomínku nevedlo k jednoznačnému snížení fyziologické reakce na jinou, neléčenou vzpomínku na kritiku. Výsledky se navíc týkají neklinického souboru mladých lidí bez závažných duševních poruch; jejich přenos na pacienty s traumaty nebo úzkostnými poruchami proto zatím není jistý.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.