Robotický systém vyvinutý na California Institute of Technology (Caltech) poprvé autonomně sestavil část konstrukce přímo ve vesmíru bez účasti astronautů. Experiment nazvaný Autonomous In-Space Tensioned Reflector Assembly, zkráceně ASTRA, spojil v nízké oběžné dráze další díl příhradové konstrukce z jednotlivých trubek a spojek. Informace pocházejí z oznámení Caltechu zveřejněného prostřednictvím ScienceDaily; nejde o výsledek popsaný v odborném časopise.
ASTRA měl původně vytvořit odrazovou anténu o průměru 1,4 metru. Konstrukce využívá trubky z kompozitních vláken, hliníkové spojovací prvky a lehkou odraznou fólii z polyimidu Kapton. Robotické zařízení odebírá součásti z motoricky poháněných zásobníků, umisťuje je na montážní desku a spojuje je do opakujících se úseků. Takový úsek se v angličtině označuje jako „bay“, tedy samostatné pole příhradové konstrukce.
Do vesmíru zařízení odstartovalo 30. března 2026 na misi SpaceX Transporter-16 z kalifornské základny Vandenberg Space Force Base. Na oběžnou dráhu ho dopravil nosič Vigoride 7 společnosti Momentus. Náklad zabíral přibližně jeden krychlový metr a obsahoval také dva příhradové úseky sestavené už na Zemi. Po jejich vysunutí robot z jednotlivých součástí vytvořil další, třetí úsek a připojil ho ke stávající konstrukci.
Označení „autonomní“ v tomto případě neznamená, že robot sám rozhodoval, jaký objekt postaví. Pokyny připravoval tým na Zemi a systém jeho činnost prováděl automaticky. Průběh sledovaly kamery a při potížích inženýři upravovali instrukce. Kvůli omezením spojení měli k dispozici zhruba sedm až osm komunikačních oken denně, každé přibližně patnáct minut. Pro hledání řešení používali druhý, pozemní exemplář zařízení, na němž se pokoušeli problémy napodobit.
Robot nedokončil celou plánovanou anténu. Její návrh počítá s jedenácti propojenými poli, přičemž během mise se podařilo sestavit pouze počáteční část. Tým uvádí technické potíže a časová omezení, zároveň ale považuje základní cíl demonstrace za splněný: ověřit, že lze v oběžné dráze spojovat předem vyrobené součásti do větší nosné konstrukce. Experiment proto neprokázal funkčnost hotové komunikační antény ani montáž rozsáhlé kosmické infrastruktury.
Projekt financovala americká Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA) v rámci programu Novel Orbital and Moon Manufacturing, Materials, and Mass-efficient Design, známého jako NOM4D. Ten zkoumá technologie pro stavbu velmi rozměrných konstrukcí přímo ve vesmíru, od stovek metrů až po kilometry. Dnešní kosmická technika je omezena rozměry nákladového prostoru raket. Velké teleskopy, antény nebo solární elektrárny se proto musí skládat, rozvinout po startu, případně montovat s pomocí astronautů. Robotická montáž by do budoucna mohla nabídnout další možnost, zatím však zůstává u rané technologické demonstrace.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.