NASA 30. srpna 2026 vypustila kosmický teleskop Nancy Grace Romanové, který má z oběžné dráhy kolem Slunce poblíž libračního bodu L2 zkoumat některé z hlavních nezodpovězených otázek astronomie. K místu vzdálenému přibližně 1,5 milionu kilometrů od Země nyní observatoř míří asi tři měsíce. Do vesmíru ji vynesla raketa SpaceX Falcon Heavy ze startovacího komplexu 39A na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě.
Informace pocházejí z oznámení NASA zveřejněného po startu a z technických materiálů agentury, nikoli z nové vědecké studie. Teleskop zatím nezačal plnohodnotná pozorování. Během následujících měsíců budou odborníci jeho přístroje kalibrovat a ověřovat jejich funkci; NASA očekává zveřejnění prvních snímků začátkem roku 2027.
Široký pohled na oblohu
Roman je navržen tak, aby spojil podobnou ostrost obrazu jako Hubbleův vesmírný teleskop s výrazně širším zorným polem. Jeho hlavní přístroj Wide Field Instrument je infračervená kamera s rozlišením 300 megapixelů. Jednotlivý snímek obsáhne plochu oblohy větší než zdánlivá velikost úplňku a zorné pole teleskopu bude nejméně stokrát širší než u Hubblea.
Díky tomu má Roman podle NASA procházet velké oblasti oblohy až tisíckrát rychleji než Hubble. Neznamená to, že bude ve všech ohledech výkonnější: Hubble a další observatoře budou moci na vybrané objekty namířit detailněji nebo je sledovat v jiných částech spektra. Přínosem Romanova návrhu má být především rozsah a statistické množství pozorovaných objektů.
Jedním z hlavních cílů je výzkum temné energie, tedy dosud neobjasněné složky vesmíru spojované se zrychlováním jeho rozpínání. Teleskop bude mapovat rozložení hmoty a sledovat, jak se vesmír v čase rozpínal. Pomoci může také při studiu temné hmoty, která sama světlo nevyzařuje, ale její přítomnost astronomové odvozují z gravitačního působení na viditelnou hmotu a světlo.
Planety a velký objem dat
Roman bude hledat také exoplanety, tedy planety obíhající jiné hvězdy než Slunce. Při takzvaném mikročočkování sleduje krátkodobé změny jasnosti hvězd způsobené gravitací procházejícího objektu. Tato metoda může odhalit i vzdálené a méně hmotné planety, které se jinými postupy hledají obtížně. NASA očekává, že mise pomůže sestavit statistický přehled planetárních soustav v naší Galaxii.
Observatoř má podle NASA odesílat na Zemi průměrně asi 1,4 terabajtu dat denně, což by byl nejvyšší datový tok mezi astrofyzikálními misemi agentury. Za pětiletou základní misi by tak vzniklo přibližně 20 petabajtů dat. Při jejich zpracování mají pomáhat automatizované metody včetně strojového učení a také občanští vědci. Samotný start proto není vědeckým výsledkem; význam mise se ukáže až v dalších letech, kdy budou data zpracována a nezávisle ověřena.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.