Úplné zatmění Slunce zaznamenané v Číně 17. července 709 před naším letopočtem umožnilo zpřesnit poznatky o tom, jak rychle se tehdy otáčela Země. Mezinárodní tým astronomů, historiků a odborníků na archeologii zjistil, že dřívější výpočty vycházely z nesprávně určené polohy starověkého města Čchü-fu, sídla dvora knížectví Lu. Chyba činila přibližně osm kilometrů.
Výsledky studie vyšly v časopise The Astrophysical Journal Letters. Výzkumníci porovnali údaje ze starých čínských kronik s archeologickými nálezy a moderními astronomickými modely. Záznam uvádí, že Slunce bylo zcela zakryto. Podle autorů jde o nejstarší výslovnou písemnou zprávu o úplném zatmění Slunce, kterou lze spolehlivě datovat.
Rozhodla přesná poloha starověkého města
U starších výpočtů se ukazovalo, že z tradičně uváděného místa v Čchü-fu nemohlo být zatmění úplné. To zpochybňovalo buď samotný historický záznam, nebo odhady dlouhodobých změn rotace Země. Tým proto využil archeologické zprávy o poloze starověkého města a souřadnice upravil. Po této opravě odpovídala dráha zatmění popisu v kronice.
Výzkumníci následně stanovili hodnotu parametru ΔT, který vyjadřuje rozdíl mezi časem měřeným podle rotace Země a časem odvozeným z pravidelného pohybu nebeských těles. Pro rok 709 před naším letopočtem vyšla v rozmezí 20 264 až 21 204 sekund. Údaj přispívá k rekonstrukci toho, jak se rotace planety v minulosti měnila. Země se dlouhodobě otáčí o něco pomaleji, mimo jiné kvůli slapovému tření v oceánech způsobovanému gravitací Měsíce, její rychlost však kolísá i vlivem dalších procesů.
Starověký text obsahuje také pozdější doplnění, podle něhož bylo zatmělé Slunce „zcela žluté nahoře i dole“. Tato formulace bývá spojována se sluneční koronou, tedy slabě zářící vnější atmosférou Slunce, která je běžně pozorovatelná pouhým okem jen při úplném zatmění. Výzkumníci pomocí modelování odhadli, jak mohla korona z daného místa vypadat, a porovnali její předpokládaný tvar s poznatky o tehdejší sluneční aktivitě.
Výklad korony ale podle studie zůstává nejistý. Příslušná pasáž se dochovala v díle Hanshu, které vzniklo zhruba o sedm století později než samotné zatmění. Nelze proto s jistotou říct, zda jde o přímý opis původního pozorování, nebo o pozdější interpretaci. Samotné datum zatmění a údaj o jeho úplnosti jsou podle autorů spolehlivější než popis sluneční korony.
Modely přesto naznačují, že Slunce se v době zatmění nacházelo poblíž vrcholu svého přibližně jedenáctiletého cyklu a po delším období nízké aktivity se vracelo k běžnějšímu cyklickému chování. Tento výsledek odpovídá některým rekonstrukcím založeným na radiokarbonových měřeních v letokruzích. Studie tak ukazuje, že staré astronomické záznamy mohou společně s archeologií a fyzikálními výpočty poskytovat údaje nejen o dějinách pozorování oblohy, ale také o proměnách rotace Země a aktivity Slunce.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.