Již téměř osm desetiletí představuje hranice mezi Indií a Pákistánem jedno z nejvíce výbušných míst světa. Oblast Kašmíru, rozdělená mezi obě země od roku 1947, zůstává neuralgickým bodem, kde se historická nevraživost, náboženské rozdíly a geopolitické zájmy setkávají v neklidné směsi. Poslední dny přinesly další prudkou eskalaci – výměnu vzdušných útoků, střelbu, desítky mrtvých civilistů i vojáků a vzájemná obvinění, která znovu zvyšují napětí mezi dvěma jadernými mocnostmi.
Operace Sindoor a narušení rovnováhy
Ve středu 7. května 2025 provedla indická armáda podle oficiálních zdrojů cílené útoky na objekty v Pákistánem spravovaném Kašmíru, údajně v reakci na teroristický útok, při němž zahynulo více než dvacet turistů v indické části Kašmíru. Indie obvinila z podpory útočníků pákistánské tajné služby. Jak uvedla CNN, Indie tvrdí, že cílem útoků byly „teroristické infrastruktury a logistická centra“, zatímco Pákistán označil akci za „nevyprovokovanou agresi“.
Den poté přišla odpověď: Pákistán obvinil Indii z porušení suverenity a sám zahájil vzdušné údery na vojenské cíle na indickém území, především v oblasti Jammu a v blízkosti města Poonch. Podle pákistánského ministerstva obrany bylo sestřeleno více než dvacet indických dronů a bylo zasaženo několik vojenských zařízení. Indie tato tvrzení popřela a uvedla, že všechny její obranné systémy zůstaly neporušené a že šlo o „šíření dezinformací“.
Válka v éteru a realita v horách
Zatímco diplomatická válka probíhá prostřednictvím tiskových prohlášení a ostrých tweetů, skutečná tragédie se odehrává mezi horami a údolími Kašmíru. Podle indických zdrojů bylo během pákistánského ostřelování zabito nejméně 16 civilistů, včetně dětí. Pákistán naproti tomu tvrdí, že při indických náletech přišlo o život 31 lidí, většinou civilistů v oblasti Neelum Valley. Nezávislé ověření počtu obětí je v tuto chvíli nemožné, neboť většina oblastí je uzavřena a přístup novinářů je silně omezen.
Situaci nadále komplikuje rozšíření operací do vzdušného prostoru – zatímco v minulosti byly konfrontace omezeny na dělostřelecké přestřelky podél tzv. Line of Control (LoC), tentokrát dochází k výměnám dronových útoků, které se vymykají kontrole a jsou obtížně detekovatelné. Podle The Guardian to přináší novou úroveň rizika, neboť technologie bezpilotních prostředků umožňuje zasahovat cíle hluboko na nepřátelském území bez přímé přítomnosti pilotů, což snižuje práh pro zahájení útoku.
Historická paměť a současná rétorika
Konflikt mezi Indií a Pákistánem má kořeny hluboko v minulosti. Rozdělení Britské Indie v roce 1947 dalo vzniknout dvěma státům, jejichž vztah byl již od počátku definován územním sporem o Kašmír. Od té doby se zde odehrály tři otevřené války a bezpočet menších střetů. Kašmír, s většinově muslimskou populací, byl sice formálně připojen k Indii, ale jeho status je trvalým zdrojem nespokojenosti – jak mezi místními obyvateli, tak na diplomatické úrovni mezi Dillí a Islámábádem.
Současná eskalace přichází v kontextu sílícího nacionalismu na obou stranách. Indický premiér Naréndra Módí opakovaně akcentuje silový přístup vůči separatismu a terorismu, zatímco pákistánská vláda pod vedením Shehbaze Sharifa čelí domácím tlakům po sérii bezpečnostních incidentů. Podle analýzy New York Times je právě politický kalkul v předvolebním období jedním z motorů současného napětí – obě strany chtějí ukázat rozhodnost a pevnou ruku, i za cenu zvýšení rizika otevřeného konfliktu.
Mezinárodní reakce: mezi obavami a diplomatickou zdrženlivostí
Zatímco region čelí největší eskalaci od konfliktu v Pulwamě v roce 2019, mezinárodní společenství reaguje obezřetně. Spojené státy prostřednictvím ministerstva zahraničí vyzvaly obě země ke „zdržení se jakýchkoli kroků, které by mohly vést ke zhoršení situace“, a apelovaly na obnovení diplomatického dialogu. Evropská unie vyjádřila „hluboké znepokojení“ a nabídla pomoc při mediaci. Čína, která má s Indií vlastní hraniční spor, zůstává prozatím neutrální, ale vyzývá ke stabilitě v regionu, který považuje za klíčový pro své ekonomické zájmy v rámci Iniciativy pásu a stezky.
Organizace spojených národů vyzvala k mezinárodnímu vyšetření údajných civilních obětí, přičemž generální tajemník António Guterres uvedl, že „jakýkoli útok na civilní obyvatelstvo je nepřijatelný a odporuje mezinárodnímu právu“. Humanitární organizace upozorňují na riziko humanitární krize, zejména v odlehlých částech Kašmíru, kde dochází k přerušení dodávek elektřiny, potravin i lékařské pomoci.
Reflexe médií a veřejnosti: polarizace v digitálním prostoru
Znepokojivý prvek celé eskalace představuje také způsob, jakým je konflikt rámován v médiích a na sociálních sítích. V Indii se většina velkých televizních stanic postavila jednoznačně na stranu vlády a akcentuje hrdinské narativy o odvetě za teroristický útok. Pákistánská média zase hovoří o „indické agresi“ a „obranné reakci na porušení mezinárodních norem“. Sociální sítě jsou zahlceny neověřenými videi, emotivními výzvami a nacionalistickým obsahem.
Podle studie Reuters Institute z roku 2024 je právě polarizace mediálního diskurzu jedním z hlavních faktorů, které přispívají k eskalaci mezistátních konfliktů – veřejnost je manipulována obrazy, které odpovídají národnímu mýtu, nikoli skutečnosti. Výsledkem je ztráta schopnosti chápat složitost situace, prostor pro dialog se zužuje a konflikty se personalizují.
Křehká rovnováha, která se může kdykoliv zhroutit
Vztahy mezi Indií a Pákistánem představují učebnicový příklad „studené horké války“ – stav, kdy mezi dvěma jadernými mocnostmi existuje trvalé napětí, občasné přímé střety, ale zároveň i vzájemná závislost, která brání úplnému zhroucení systému. Situace v květnu 2025 znovu připomíná, jak tenká je hranice mezi „kontrolovaným konfliktem“ a nekontrolovatelnou eskalací.
Každý nálet, každá dělostřelecká salva, každý sestřelený dron může být impulzem k širší konfrontaci. To, co se děje v horách Kašmíru, není jen regionální spor – je to lakmusový papírek stavu světové bezpečnosti v době, kdy multilaterální instituce ztrácejí sílu a národní zájmy zastiňují kolektivní odpovědnost. Vývoj v následujících dnech ukáže, zda převažuje logika moci, nebo schopnost deeskalace a dialogu. Mnohé však naznačuje, že staré konflikty neumírají – jen čekají na vhodný moment, kdy opět vybuchnou.