Jaderný výbuch by v případě hrozícího střetu s velkým asteroidem nemusel sloužit pouze k jeho rozbití. Rentgenové záření uvolněné při detonaci v blízkosti povrchu by mohlo část horniny prudce zahřát a odpařit. Materiál unikající z povrchu by pak působil jako krátký raketový výtrysk a mírně změnil dráhu tělesa. Nová studie ale ukazuje, že výsledek závisí nejen na síle a vzdálenosti výbuchu, ale také na tom, na kterou stranu asteroidu záření dopadne.
Výzkumníci ze Sandia National Laboratories vytvořili výpočetní metodu, která kombinuje detailní modelování působení vysokých energií s popisem řidšího plynu a částic unikajících z povrchu. Díky tomu mohli pracovat s realistickými trojrozměrnými tvary namísto zjednodušených koulí. Model aplikovali na asteroidy Bennu, Itokawa a Golevka, jejichž tvary jsou známé z pozorování vesmírnými sondami. Výsledky popsali ve studii zveřejněné v časopise Icarus.
U simulovaného tělesa vedlo ozáření z jednoho směru ke změně rychlosti o 3,9 milimetru za sekundu, zatímco z jiného směru pouze o 0,8 milimetru za sekundu. Rozdíl tak dosáhl téměř pětinásobku. Změna rychlosti je přitom velmi malá, její význam však roste s dobou, po kterou asteroid pokračuje po pozměněné dráze. I nepatrné odchýlení může po letech nebo desetiletích znamenat, že těleso Zemi mine.
Nepravidelný povrch ovlivnil také otáčení asteroidů. U jednoho z modelovaných těles se změna rotační rychlosti podle směru ozáření lišila sedmnáctinásobně. Rotační pohyb je důležitý proto, že určuje, jak se během zásahu mění osvětlená část povrchu a jak rovnoměrně se energie rozloží. Výsledný směr a velikost úderu proto nemusí odpovídat odhadu založenému na jednoduchém kulovém modelu.
Autoři upozorňují, že jejich výpočty zatím neumějí spolehlivě předpovědět rozpad celého asteroidu. Model popisuje především odpařování a možné porušení hornin na povrchu. Při skutečném zásahu by se mohly různé účinky vzájemně ovlivňovat a rozbití tělesa by mohlo vytvořit úlomky, z nichž by některé stále směřovaly k Zemi. Studie proto nepředstavuje hotový návod k použití jaderné zbraně, ale nástroj pro přesnější posuzování možných scénářů planetární obrany.
Praktická použitelnost metody by navíc vyžadovala poměrně přesné údaje o tvaru asteroidu ze všech stran, jeho rotaci, složení i vnitřní struktuře. V případě pozdního odhalení hrozby by nemuselo být na získání takových informací dost času. Výzkum tak podle autorů především ukazuje, že při plánování odklonu nelze spoléhat na jediný obecný výpočet: rozhodující může být konkrétní tvar tělesa a přesná geometrie zásahu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.