Výzkumníci ze Stanford Medicine a spolupracujících institucí upravili přirozené zabíječe, známé jako NK buňky, tak, aby se dokázaly usadit v nádorové tkáni a účinně v ní působit. NK buňky jsou součástí imunitního systému a dokážou bez předchozího kontaktu rozpoznat a ničit některé abnormální nebo infikované buňky. U pevných nádorů ale jejich využití ztěžuje špatný průnik do nádorové hmoty a prostředí, které obranné buňky tlumí.
Podle studie zveřejněné v časopise Science Translational Medicine vědci nejprve izolovali NK buňky z krve zdravých dárců. Poté je vystavili různým kombinacím buněčných signálů, aby získali jejich specializovanou tkáňově rezidentní podobu. Tkáňově rezidentní buňky se po vstupu do určitého orgánu nebo tkáně dlouhodoběji zdržují na místě a přizpůsobují své vlastnosti místnímu prostředí.
Klíčovou roli v přípravě buněk měl signál označovaný jako TGF-beta, tedy bílkovina, která ovlivňuje vývoj a chování řady buněčných typů. Samotné dlouhodobé působení tohoto signálu ale vedlo ke vzniku tkáňově rezidentních NK buněk s nízkou zabíječskou aktivitou. Účinnější buňky vznikly po krátkém přímém kontaktu s lidskými nádorovými buňkami epitelového původu. Tento kontakt zřejmě poskytl nejen TGF-beta, ale i další aktivační podněty.
Připravené buňky nesly některé povrchové znaky typické pro tkáňově rezidentní NK buňky, například CD49a a CD103. Výrazněji však měly také CD39 a vyšší množství molekul, které se podílejí na ničení cílových buněk. Patří mezi ně perforin, jenž vytváří v jejich membráně póry, a granzyme A, enzym spouštějící buněčnou smrt. V laboratorních nádorových organoidech, což jsou trojrozměrné buněčné modely napodobující některé vlastnosti nádorové tkáně, tyto buňky do nádorové struktury pronikaly lépe než běžné NK buňky.
Vědci následně buňky podali myším s několika typy pevných nádorů. Léčba zpomalila růst nádorů odvozených od lidského melanomu i od dlaždicobuněčného karcinomu hlavy a krku. Nejvýraznější účinek se objevil po kombinaci s cetuximabem, monoklonální protilátkou, která se váže na určité nádorové buňky a označuje je pro zničení imunitními mechanismy. Jedna dávka kombinované léčby potlačila růst nádorů u myší účinněji než kterákoli ze samotných léčeb; během sledování dlouhého přibližně 30 dnů vědci u této kombinace nepozorovali zjevné nežádoucí účinky.
Výsledky zatím představují důkaz proveditelnosti v buněčných modelech a u myší, nikoli ověřenou léčbu pro pacienty. Není proto jisté, zda se stejný účinek a bezpečnost projeví u lidí. Tým Johna Sunwooa nyní připravuje klinické hodnocení fáze I u pacientů s pokročilým dlaždicobuněčným karcinomem, které bude možné zahájit pouze po schválení příslušnými úřady. Výhodou přístupu by podle autorů mohlo být také hromadné namnožení a zmrazení buněk od jediného dárce, takže by nemusely vznikat individuálně pro každého nemocného.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.