Washington rozšířil sankce namířené proti íránské ekonomice také na železniční sektor. Americké ministerstvo financí oznámilo, že na sankční seznam zařadilo několik íránských železničních společností, včetně Islamic Republic of Iran Railway Company a Raja Passenger Trains Company. Podle americké strany patří železnice k důležitým zdrojům příjmů a logistické kapacity, o které se Teherán opírá při udržování hospodářství a obcházení sankcí.
Nové opatření přichází v době, kdy Írán hledá alternativy k námořní přepravě. Omezení v námořní dopravě zvyšují význam železničních a silničních spojení s Čínou a státy Střední Asie. Náklad může do Íránu směřovat přes Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán, mimo jiné přes hraniční přechody Sarakhs a Incheh Borun. Tyto trasy napojují íránskou železniční síť na širší eurasijské dopravní koridory.
Podle agentury Deutsche Welle se však přeprava po železnici potýká s výraznými omezeními. Některé logistické firmy uvádějí dobu přepravy z Číny do Teheránu kratší než tři týdny, podle jedné čínské společnosti ale může samotná cesta od čínsko-kazašské hranice k íránskému hlavnímu městu trvat až dva měsíce. Rozdíl mezi plánovanou a skutečnou dobou přepravy ukazuje na problémy na hranicích, při překládce i při koordinaci mezi jednotlivými železničními správami.
Železniční spojení navíc nemá srovnatelnou kapacitu s námořní dopravou. Lodě přepravují velké objemy surovin i spotřebního zboží najednou a při běžném provozu nabízejí nižší cenu na jednotku nákladu. Pozemní koridory jsou vhodnější především pro část kontejnerového zboží, výrobní součástky nebo náklady, u nichž je důležitější obejít rizika spojená s námořní dopravou než dosáhnout nejnižší možné ceny.
Další komplikaci představuje sankční riziko pro zahraniční firmy. Americká opatření se mohou dotknout nejen přímo označených íránských podniků, ale také dopravců, bank, pojišťoven a dalších společností, které s nimi spolupracují. Firmy působící na mezinárodních trasách proto musí posuzovat, zda jejich služby nepovedou k porušení amerických pravidel. To může zvyšovat náklady a odrazovat některé dopravce od využívání íránských překladišť.
Teherán tak získává další možnost, jak udržovat obchodní spojení s Čínou a Střední Asií, nikoli však plnohodnotnou náhradu námořních tras. Železniční dopravu brzdí omezená kapacita, zpoždění na hranicích, překládání zboží a vyšší nejistota ohledně ceny i termínu dodání. Nové americké sankce navíc mohou zkomplikovat provoz právě v době, kdy Írán na pozemní koridory spoléhá více než dříve.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.