Archeologové identifikovali v nejstarších vrstvách naleziště Obi-Rakhmat v Uzbekistánu drobné trojúhelníkové kamenné hroty, jejichž stáří odhadují na přibližně 80 000 let. Velikostí, tvarem a stopami po nárazech připomínají hroty objevené o 25 000 let později v jeskyni Mandrin ve francouzském údolí Rhôny. Ty jsou spojovány s ranou přítomností Homo sapiens v Evropě.
Studie zveřejněná v časopise PLOS One vychází z analýzy výběru 20 kamenných artefaktů z vrstev 20 a 21. Výzkumníci rozlišili tři skupiny možných součástí loveckých zbraní: upravené hroty, čepelky a především neopracované mikrobodce. U části nálezů pozorovali zlomy a další poškození, která odpovídají působení síly při nárazu projektilu.
Projektilovým hrotem se v archeologii rozumí kamenný nebo kostěný prvek připevněný k vrhané či vystřelované zbrani. Samotné poškození ale ještě nedokazuje, zda byl předmět nasazen na kopí, oštěp vrhaný pomocí vrhače, nebo šíp. Autoři proto své závěry formulují opatrně. U nejmenších hrotů však jejich rozměry podle nich odpovídají šípovým násadám o průměru zhruba 7,5 až 8 milimetrů.
Drobné hroty navíc podle studie nebylo možné snadno přivázat k silnějšímu dřevěnému násadci. Pravděpodobně se proto upevňovaly lepidlem nebo jiným pojivem. Jejich konstrukce by odpovídala lehké zbrani s nízkou hybností, například šípu vystřelenému z primitivního luku. Vědci ale upozorňují, že rozlišení mezi šípem a jinými mechanicky vrhanými zbraněmi je u tak starých a neúplných nálezů obtížné.
Podobnost s nálezy z Francie
Nejbližší známou obdobu představují mikrobodce z vrstvy E jeskyně Mandrin ve Francii, datované přibližně do doby před 54 000 lety. I tam nesou některé kusy stopy po použití jako projektilové hroty a jejich velikost vedla archeology k interpretaci, že šlo o hroty šípů. Ve stejné vrstvě byl nalezen mléčný zub Homo sapiens, zatímco v mladší vrstvě jeskyně jsou doloženy pozůstatky neandertálce.
Podobnost mezi oběma soubory podle autorů neznamená přímou a prokázanou migraci technologie z Uzbekistánu do Francie. Může jít o nezávislý vývoj, šíření mezi skupinami nebo o dosud neznámý kulturní komplex spojující části Eurasie. Obi-Rakhmat navíc neposkytl lidské ostatky ani genetický či proteinový materiál, takže není možné určit, zda tamní nástroje vyráběli moderní lidé, neandertálci, Denisované nebo skupina s komplikovanějšími biologickými vazbami.
Výzkum je předběžný a týká se pouze části naleziště o rozloze 20 metrů čtverečních. Další práce mají ověřit, zda se stejná technologie objevuje i v dalších vrstvách Obi-Rakhmatu a zda drobné čepelky sloužily jako boční ostří projektilů. Pokud se podobné mikrobodce podaří identifikovat i na dalších místech mezi Střední Asií a západním Středomořím, mohly by změnit představy o tom, kdy a kde se v Eurasii rozšířily složité lovecké zbraně.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.