V Íránu se prohlubuje politický spor mezi vládou prezidenta Masouda Pezeshkiana a tvrdými konzervativci, kteří zpochybňují způsob vedení války i diplomatické kroky Teheránu. Terčem jejich kritiky se stal především ministr zahraničí Abbás Araghčí. Někteří představitelé a aktivisté požadují jeho odvolání, protože ho viní z přílišné ochoty jednat se Spojenými státy.
Araghčí patří k hlavním íránským vyjednavačům se zahraničím a v minulosti se podílel na jednáních o jaderné dohodě z roku 2015. Pro část konzervativního tábora je proto symbolem diplomacie, která podle něj ustupuje od ideologického postoje islámské republiky. Podle agentury Deutsche Welle se proti ministrovi v Teheránu objevily výzvy k jeho rezignaci. Kritika se dotýká také předsedy parlamentu Mohammada Baghera Ghalíbáfa, který se na jednáních se Spojenými státy rovněž podílí.
Rozpory se vyostřují v době, kdy Írán čelí silnému hospodářskému tlaku. Válka zkomplikovala vývoz ropy, přístup k finančním prostředkům i zásobování. Země zároveň dlouhodobě zápasí se sankcemi, vysokou inflací a oslabováním domácí měny. Ekonomické potíže dopadají na domácnosti i podniky a zvyšují nespokojenost veřejnosti, která už v minulosti protestovala proti zdražování a špatné hospodářské situaci.
Dalším signálem napětí uvnitř vlády je odchod ministra ropy Mohsena Paknejada. Íránská státní média oznámila, že prezident jeho rezignaci přijal a dočasným vedením ministerstva pověřil Hamída Bovarda, šéfa státní Národní íránské ropné společnosti. Podle agentury Reuters Paknejad jako důvod uvedl osobní důvody a z funkce odešel v době, kdy válka výrazně zatěžuje ekonomiku závislou na příjmech z vývozu ropy.
Rezignace podle dostupných informací nepřinesla uklidnění politické situace. Ministerstvo ropy patří v Íránu k nejdůležitějším úřadům, protože příjmy z energetiky jsou klíčové pro financování státu. Jakékoli pochybnosti o schopnosti vlády kontrolovat vývoz a získávat peníze z prodané ropy proto mohou posílit tlak na Pezeshkianův kabinet.
V pozadí sporu stojí také rozdělení pravomocí mezi civilní vládu, parlament, duchovní vedení a Revoluční gardy. Prezident a jeho spojenci prosazují pragmatičtější přístup, který by mohl otevřít prostor pro dohodu se Spojenými státy a zmírnění sankcí. Ultrakonzervativní proudy naopak varují před ústupky a snaží se zachovat tvrdou konfrontační linii. Válečná situace jejich vliv posiluje, současně však zvyšuje náklady, které vláda musí vysvětlovat obyvatelstvu.
Pezeshkian tak čelí tlaku z obou stran. Zahraniční konflikt zvyšuje nároky na hospodářské řízení, zatímco domácí političtí soupeři zpochybňují jeho schopnost prosadit vlastní kurz. Odchod ministra ropy ani volání po Araghčího odvolání zatím neukazují na změnu vlády, potvrzují však, že válečná a ekonomická krize prohlubuje rozpory uvnitř íránského mocenského systému.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.