Mezinárodní tým vedený vědci z Curtin University popsal v kosti malého dravého dinosaura Aratasaurus museunacionali struktury připomínající červené krvinky a chemické stopy látek odvozených od krve. Fosilie pochází ze severovýchodní Brazílie a její stáří se odhaduje na 115 milionů let. Studie vyšla v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Výzkumníci zkoumali části končetinových kostí, v nichž se zachovaly drobné kanálky původně související s cévami. Uvnitř těchto prostor našli elipsoidní mikroskopické útvary. Pomocí elektronové mikroskopie, Ramanovy spektroskopie a chemické analýzy sledovali jejich tvar, složení a rozmístění v kosti. Ramanova spektroskopie určuje látky podle toho, jak rozptylují laserové světlo.
Analýzy ukázaly přítomnost železa, uhlíku a dusíku, tedy prvků obsažených v hemu. Hém je železité jádro hemoglobinu, bílkoviny v červených krvinkách, která v těle obratlovců váže a přenáší kyslík. Další měření pomocí kapalinové chromatografie spojené s hmotnostní spektrometrií odhalilo původní i pozměněné formy hemu v extraktu z kosti. V okolní horninové hmotě převažovaly jiné porfyriny, například látky související s chlorofylem, což podle autorů podporuje původ signálu přímo v kosti.
Vědci se domnívají, že k uchování struktur a molekul přispěl minerál hausmannit, oxid manganu. Ten se nacházel v útvarech podobných krvinkám a mohl podle navrženého mechanismu pomoci jejich rychlé mineralizaci a izolaci. K zachování nálezu mohlo přispět také rychlé pohřbení těla v prostředí s malým množstvím kyslíku a s intenzivní mikrobiální aktivitou. Jde ale o vysvětlení mechanismu, nikoli o přímo pozorovaný průběh fosilizace.
Autoři studie tvrdí, že kombinace anatomického umístění útvarů, jejich tvaru, minerálního složení a chemických signálů představuje dosud nejpřesvědčivější důkaz molekulárních pozůstatků krve u dinosaura. Nález by mohl rozšířit možnosti takzvané molekulární paleontologie, která z fosilií získává informace nejen o stavbě těla, ale také o chemickém složení dávných organismů. Teoreticky by podobné údaje mohly přispět ke studiu metabolismu nebo přenosu kyslíku u vyhynulých živočichů.
Výklad však zůstává předmětem odborné diskuse. Paleontoložka Mary Schweitzerová, která se na studii nepodílela, upozornila, že chemické signály nebyly podle jejího hodnocení jednoznačně lokalizovány pouze do útvarů připomínajících krvinky. Zpochybnila také jejich velikost a tvar ve srovnání s krvinkami dnešních ptáků a plazů. Studie proto neukazuje, že se zachovala tekutá krev, živé buňky nebo DNA. Hovoří o mineralizovaných strukturách a chemických stopách, jejichž biologický původ autoři podporují souborem různých měření.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.