Mezinárodní tým astronomů popsal dosud nejúplnější pozorování splynutí dvou hvězd. Událost označená jako AT 2025abao se odehrála na okraji galaxie Andromedy, zhruba 2,5 milionu světelných let od Země. Menší hvězda se v ní postupně spirálovitě propadla do obří společnice a nakonec s ní splynula. Následky tohoto procesu pozoroval v prosinci 2025 vesmírný teleskop Jamese Webba, pouhých 47 dní po vrcholu erupce. Výsledky studie vyšly 18. listopadu 2026 v časopise Nature.
Systém astronomové neformálně pojmenovali Bao. Větší hvězda, označovaná jako Big Bao, měla podle modelů přibližně sedminásobnou hmotnost Slunce, poloměr asi 350krát větší než Slunce a zářila zhruba 18 000krát intenzivněji. Její menší průvodkyně, Little Bao, měla odhadovanou hmotnost kolem 0,7 hmotnosti Slunce. Nešlo tedy o okamžitou srážku dvou kompaktních těles, ale o dlouhodobý proces, při němž se menší hvězda dostala do rozsáhlé vnější atmosféry své společnice.
Odborníci tento mechanismus označují jako vývoj ve společném obalu. Nastává tehdy, když se dvě hvězdy obklopí sdílenou vrstvou plynu, například poté, co se jedna z nich výrazně zvětší. Pohyb menší hvězdy v tomto obalu brzdí plyn, a systém proto ztrácí část oběžné energie. Průvodkyně se postupně přibližuje k jádru větší hvězdy a současně z jejího vnějšího obalu strhává materiál.
První známky neobvyklého vývoje astronomové zaznamenali v archivních datech z roku 2023. Předtím byla jasnost systému po několik let poměrně stabilní, později však začala pozvolna růst. Pozorování z dalších pozemních i vesmírných observatoří ukázala, že se kolem hvězd hromadí prach a že objekt v některých vlnových délkách slábne, zatímco v infračerveném záření sílí. V roce 2025 pak jasnost během krátké doby prudce vzrostla a následovala erupce.
Analýza dat z teleskopu Jamese Webba byla důležitá především díky jeho pozorování v infračervené oblasti. Ta umožnila zkoumat prach a plyn vyvržený z hvězdného systému, včetně materiálu, který se kolem větší hvězdy hromadil už stovky let. V kombinaci s dřívějšími měřeními z ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného oboru mohli vědci rekonstruovat vývoj systému před erupcí, během ní i bezprostředně po ní.
Modely naznačují, že menší hvězda se po začátku vzájemné interakce spojila s jádrem větší hvězdy přibližně během sedmi dalších oběhů, tedy asi za sedm let. Při splynutí se uvolnila energie a část vnějšího obalu byla vyvržena do okolí. Podle studie však zatím není jisté, jak přesně vypadá výsledný objekt a jak se v něm rozložila hmota obou původních hvězd. Další pozorování mají ukázat, jak se nově vzniklá hvězda bude vyvíjet.
Pozorování má význam pro studium takzvaných svítivých červených nov, tedy krátkodobých výbuchů spojených s těsnou interakcí hvězd. Společný obal nemusí vždy skončit splynutím: v některých případech obě hvězdy přežijí a zůstanou v mnohem těsnější dvojici. Takové systémy mohou později souviset se vznikem neutronových hvězd, černých děr nebo jiných velmi kompaktních objektů. Událost Bao proto poskytuje přímá data k procesu, jehož průběh byl dosud znám především z teoretických modelů.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.