Z plovoucího ledového jazyka Petermannova ledovce v severozápadním Grónsku se 4. srpna 2026 oddělil rozsáhlý blok ledu o ploše přibližně 76 km². Rozlohou odpovídá zhruba newyorskému Manhattanu. Vznikl tak tabulární ledovec, tedy velký, poměrně plochý kus ledu s téměř svislými okraji. Událost zachytil evropský satelit Sentinel-1 programu Copernicus.
Podle Evropské kosmické agentury šlo o největší ztrátu plovoucího ledu z Petermannova ledovce od roku 2012 a o nejvýraznější odlamování ledu v Arktidě od roku 2020. Snímky pořízené 3. srpna ještě ukazovaly výrazné poškození ve střední části ledového jazyka, o den později už byl blok oddělený od jeho východní strany. Nově vzniklý ledovec může být až 150 metrů silný.
Sentinel-1 využívá radar se syntetickou aperturou. Jde o metodu, která umožňuje sledovat povrch i v noci a přes oblačnost a porovnávat velmi malé změny jeho polohy. Mezinárodní tým vědců z University of Ottawa, University of Stirling, Lancaster University, University of Leeds a Canadian Ice Service sleduje Petermannův ledovec pomocí těchto dat od roku 2019. Radarová interferometrie, tedy porovnávání fázových rozdílů radarových signálů z různých časů, v dubnu odhalila deformace a trhliny, které předcházely srpnovému odtržení.
Výzkumníci upozorňují, že odlomený blok nemusí být poslední velkou změnou. Ve zbývajícím ledovém jazyku jsou další trhliny a podle odhadu Evropské kosmické agentury by se mohly oddělit ještě dvě části o ploše přibližně 97 a 87 km². Pokud by k tomu došlo, ztratil by Petermannův ledovec významnou část svého nynějšího plovoucího zakončení. Odhad je však předpovědí dalšího vývoje, nikoli jistotou, že se oba bloky skutečně odlomí.
Na dlouhodobé oslabování okrajů a růst trhlin v Petermannově ledovém jazyku upozornila už studie zveřejněná v časopise Advances in Polar Science. Autoři v ní analyzovali satelitní snímky z let 2016 až 2022, data z digitálního modelu povrchu ArcticDEM a měření družice ICESat-2. U tří velkých trhlin zaznamenali průměrné rozšiřování o 133 metrů za rok a prohlubování o 0,3 metru za rok. Numerické modelování podle studie ukázalo, že poškození a smykové napětí v okrajových zónách zmenšovaly plochu, kterou ledový jazyk přiléhal ke stěnám fjordu, a tím snižovaly jeho stabilitu.
Petermannův ledovec už v minulosti vytvořil velké ledové ostrovy, zejména v letech 2008, 2010 a 2012. Plovoucí část ledovce působí jako určitá mechanická opora, která zpomaluje pohyb ledu z grónského ledového příkrovu směrem k oceánu. Její zmenšování proto může změnit rychlost proudění ledovce, samo o sobě však neznamená okamžitý skok v růstu hladiny moří: odlamovaný led už plave ve vodě. Význam události spočívá především v tom, že vědcům poskytne další možnost sledovat, jak se v Arktidě šíří trhliny, rozpadají plovoucí ledové jazyky a mění dynamika ledovců.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.