Uspořádání stolu a obrazovky může nenápadně ovlivnit držení těla, prožívané emoce i chování při rozhodování pod rizikem. Naznačuje to experiment psychologů z McGill University v Montréalu, kteří porovnali lidi pracující u tabletu ve vzpřímené a předkloněné poloze. Účastníci vedení ke vzpřímenému sedu uváděli po úkolu silnější pocit hrdosti a v rizikové hře postupovali odvážněji než skupina, jejíž pracovní uspořádání podporovalo shrbení.
Výzkum vedli Soren Wainio-Theberge a Jorge Armony z Department of Psychiatry na McGill University. Podle studie zveřejněné v časopise British Journal of Psychology se autoři snažili odstranit podstatný problém dřívějších pokusů s takzvanými mocenskými pózami: lidé bývali přímo vyzváni, aby zaujali určitý postoj, a mohli proto odhadnout, co od nich výzkumníci čekají. Takové očekávání samo může ovlivnit odpovědi i následné chování.
Do hlavní části výzkumu se zapojilo 198 dospělých ve věku 18 až 33 let, průměrný věk činil 20,2 roku. Převážnou část souboru tvořily ženy. Účastníci nejprve pracovali u běžného počítačového monitoru. Poté jim výzkumníci sdělili, že mají na tabletu vyzkoušet aplikaci pro mobilní zařízení. Ve skutečnosti byla poloha tabletu a výška stolu nastavená tak, aby jednu skupinu vedla ke vzpřímenému sezení a druhou k předklonu nad nízko položeným zařízením. Tablet ani stojan nemohli lidé během úkolu posunout.
Vědci nespoléhali jen na předpoklad, že pracovní stanoviště požadovanou polohu opravdu vyvolalo. Videozáznamy analyzovali softwarem OpenPOSE, který z nich odhadoval polohu vybraných bodů na těle. Jako ukazatel držení těla použili úhel v oblasti krku, tedy míru jeho předklonu či napřímení. Po experimentu se také účastníků ptali, zda si všimli, že nastavení tabletu mohlo jejich postoj ovlivňovat. Většina to neuvedla. Rozdíly v náladě a riskování přitom přetrvaly i při analýze omezené na osoby, které žádné takové podezření nevyjádřily.
Rizikové rozhodování autoři měřili pomocí úlohy Balloon Analogue Risk Task. V této počítačové hře člověk postupně nafukuje virtuální balonek: každé další nafouknutí slibuje vyšší odměnu, současně ale zvyšuje možnost, že balonek praskne a dosavadní zisk v daném kole propadne. Hlavním ukazatelem byl počet nafouknutí v kolech, v nichž hráč balonek včas „vybral“. Vzpřímeně sedící skupina během hry více riskovala. Ve srovnání se samostatnou kontrolní skupinou pracující ve standardním uspořádání se rozdíl týkal především vzpřímené, nikoli předkloněné polohy.
Autoři proto nevykládají výsledek jako prostou náchylnost k bezhlavému riziku. Vyšší ochota pokračovat ve hře byla spojena také s většími získanými odměnami, přesto však šlo o chování v jedné laboratorní úloze, nikoli o měření kvality rozhodování v práci, financích nebo osobním životě. Dotazníky dále ukázaly vyšší míru pociťované hrdosti ve vzpřímené skupině. Statistická analýza naznačila, že tento vztah částečně souvisel se skutečně naměřeným úhlem krku během úkolu.
Studie má několik omezení. Účastníci byli převážně mladí lidé z univerzitního prostředí v kanadském Montréalu a většinu souboru tvořily ženy. Není proto jisté, zda by se stejné výsledky objevily v populaci různého věku, sociálního zázemí či v běžném kancelářském provozu. Samotní autoři také upozorňují, že pozorované účinky byly malé a pocházejí z kontrolovaných podmínek. Výsledky tak nepodporují představu, že narovnání zad zásadně promění psychiku, ukazují však, že ergonomie pracovního prostředí může vedle tělesného pohodlí nenápadně souviset i s emocemi a chováním.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.