V Evropské unii se od středy 12. srpna začíná používat nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). Jde o přímo použitelný předpis, takže v členských státech včetně Česka nenahrazuje pravidla až po přijetí zvláštního národního zákona. Vztahuje se na všechny obaly bez ohledu na materiál i místo použití, tedy na obaly z maloobchodu, průmyslu, služeb nebo domácností. Postupně má změnit požadavky na obaly potravin, nápojů, zboží prodávaného přes internet i na přepravní obaly mezi firmami.
Jednou z nejdůležitějších změn je rozdělení odpovědnosti v dodavatelském řetězci. Jak upozornil Jiří Šír z Potravinářské komory v rozhovoru pro Hospodářské noviny, výrobcem obalu ve smyslu nového nařízení nemusí být firma, která obal skutečně vyrobila. Evropská komise tuto interpretaci následně rozpracovala ve svých pokynech k PPWR: výrobcem je zpravidla hospodářský subjekt, který obal objedná a rozhoduje o jeho konstrukci a vlastnostech.
U prodejních a skupinových obalů tak tuto roli obvykle převezme firma, která výrobek plní nebo jej uvádí na trh pod vlastní značkou. Může jít například o potravináře prodávajícího nápoj v plastové lahvi, ale také o obchodní řetězec u výrobku privátní značky. Samotný výrobce lahve, kelímku, fólie nebo kartonu přitom může dodat technické podklady, avšak právní odpovědnost za splnění požadavků nařízení nese subjekt označený jako výrobce obalu. Výjimky se týkají mimo jiné některých mikropodniků a konkrétních dodavatelských situací.
Nařízení zároveň odlišuje pojem výrobce od producenta obalu. Producentem je pro účely rozšířené odpovědnosti výrobce subjekt, který obal nebo balený výrobek jako první zpřístupní na trhu konkrétního členského státu. Právě producent pak financuje nakládání s odpadem v zemi, kde se obal pravděpodobně stane odpadem. Výrobcem a producentem proto nemusí být tatáž firma, zejména u přeshraničních dodávek, dovozu a prodeje přes internet.
Bezprostředně od 12. srpna se firmy musí zaměřit především na dokumentaci a prokazování souladu. Výrobce má vypracovat technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě pro příslušný obal. Dokument má potvrdit, že byly doloženy požadavky, které se na obal v daném okamžiku vztahují. Dodavatelé materiálů a komponentů proto budou muset předávat údaje potřebné k ověření složení, vlastností a případného obsahu regulovaných látek.
Část nejviditelnějších změn ale nastoupí později. Od 1. ledna 2030 mají začít platit podrobnější požadavky na recyklovatelnost obalů, minimální podíl recyklovaného materiálu v některých plastových obalech a omezení nadbytečného prázdného prostoru u skupinových, přepravních a e-commerce obalů. Od roku 2035 se má při posuzování recyklovatelnosti zohledňovat také to, zda lze obal skutečně recyklovat ve velkém měřítku. Nařízení rovněž počítá s postupným rozšiřováním opakovaně použitelných a znovuplnitelných obalů.
Pravidla tak dopadají nejen na výrobce obalů, ale i na potravinářské podniky, obchodníky, dovozce, internetové prodejce a logistické firmy. Pro firmy bude rozhodující správně určit, kdo je u každého typu obalu výrobcem a kdo producentem pro odpadové povinnosti. Evropská komise ve výkladovém dokumentu uvádí, že cílem je určit pro každý obal jeden odpovědný subjekt a zamezit situaci, kdy se povinnosti v řetězci přenášejí mezi značkou, plničem, dovozcem a dodavatelem obalu. Informace vycházejí z nařízení EU 2025/40 a z pokynů Evropské komise k jeho používání.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.