Finské děti, které během dětství a dospívání trávily více času u obrazovek, měly v pozdějším věku v průměru lepší výsledky v testech kognitivního zpracování. Vyplývá to z osmileté analýzy studie PANIC, do níž se zapojilo 124 dívek a 136 chlapců. Účastníkům bylo při závěrečném měření v průměru 15,8 roku. Výsledky zveřejnil časopis Pediatric Exercise Science.
Výzkumníci z University of Jyväskylä a University of Eastern Finland sledovali, jak spolu v průběhu dětství a dospívání souvisejí pohybová aktivita, čas strávený vsedě a používání obrazovek. Kognitivní schopnosti, tedy například rychlost zpracování informací, pozornost, učení a pracovní paměť, posuzovali pomocí počítačové testové baterie CogState.
Nešlo jen o počet hodin
Delší čas u obrazovek od dětství byl spojen s lepším kognitivním zpracováním v adolescenci. Autoři upozorňují, že samotný údaj o délce používání zařízení nemusí říkat, co dítě skutečně dělá. Obrazovka může sloužit ke sledování zábavního obsahu, ale také k učení, řešení problémů, tvorbě nebo jiným činnostem, které vyžadují aktivní přemýšlení.
Tento výklad je však zatím pouze možným vysvětlením zjištěné souvislosti. Studie podle dostupných údajů nerozlišovala všechny druhy obrazovkových aktivit natolik podrobně, aby bylo možné určit, které z nich by mohly s lepším výsledkem souviset. Nelze proto tvrdit, že delší používání mobilu, počítače nebo televize samo o sobě zlepšuje kognitivní schopnosti.
Výsledky u pohybové aktivity byly složitější. U dívek souviselo více pohybu nízké intenzity od dětství s lepší pracovní pamětí v dospívání. U chlapců byla s lepší pracovní pamětí spojena větší účast na organizovaných pohybových aktivitách. Zároveň se ukázalo, že nižší míra nesupervizovaného cvičení podle vlastního hodnocení souvisela s lepším kognitivním zpracováním. Pohyb a dobu vsedě výzkumníci měřili také zařízením zaznamenávajícím srdeční frekvenci a pohyb; tato objektivní měření s kognitivními výsledky významnou souvislost neukázala.
Rozdíl mezi dotazníky a měřením pomocí zařízení může podle autorů souviset s tím, že senzory zachytí pohyb a fyziologickou aktivitu, ale nepoznají přesný kontext. Nerozliší například, zda dítě při určité aktivitě sportuje, cestuje, hraje si, nebo jen krátce přechází mezi místy. Výzkumníci proto zdůrazňují, že vztahy mezi pohybem, sezením, používáním obrazovek a kognicí závisejí na typu aktivity, způsobu měření i pohlaví.
Podle studie zveřejněné v časopise Pediatric Exercise Science jde o observační výzkum, který popisuje souvislosti, nikoli příčiny. Z výsledků tedy nelze vyvodit, že obrazovky přímo vedly k lepšímu výkonu v testech, ani že je vhodné dětem čas u nich prodlužovat. Autoři uvádějí, že k ověření příčinných vztahů a možných rozdílů mezi dívkami a chlapci budou potřeba intervenční studie, v nichž výzkumníci podmínky používání obrazovek nebo pohybu cíleně mění.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.