Více času stráveného sledováním obrazovek v raném dětství souviselo s horším školním výkonem a slabší pracovní pamětí o několik let později. Nejvýraznější vztah vědci zaznamenali u dětí ve věku jednoho roku a kolem šesti let, tedy v období blízkém nástupu do školy. Výsledky popsal tým vedený Shuai Yangem ve studii zveřejněné v časopise World Journal of Pediatrics.
Výzkumníci analyzovali údaje z dlouhodobé porodní kohorty Growing Up in Singapore Towards healthy Outcomes. Rodiče u 502 dětí uváděli, kolik času jejich dítě denně tráví sledováním obrazovek ve věku jednoho, jednoho a půl, dvou, tří, šesti a osmi let. Vědci pak ve věku devíti let posuzovali školní výsledky a v deseti a půl letech pracovní paměť, tedy schopnost krátkodobě udržet a současně zpracovávat informace.
Průměrný čas u obrazovek se pohyboval od 2,1 hodiny denně v jednom roce do 3,0 hodiny v osmi letech. Po zohlednění dalších okolností, jako byly pohlaví dítěte, pořadí narození, vzdělání rodičů, příjem domácnosti nebo některé charakteristiky matky, zůstala vyšší expozice ve věku jednoho roku, jednoho a půl roku a šesti let spojená s horším akademickým výkonem v devíti letech.
U pracovní paměti byl vztah patrný především u času u obrazovek v jednom a šesti letech. Každá další hodina denně ve věku jednoho roku souvisela po statistickém očištění s poklesem výsledku v testu pracovní paměti o 1,12 standardního bodu. Ve věku šesti let činil odpovídající rozdíl 1,01 bodu. Standardní bod je statistická jednotka používaná k porovnávání výsledků testů mezi různými skupinami.
Celkový průměrný čas u obrazovek v průběhu dětství byl konzistentně spojen s horším akademickým výkonem, nikoli však s pracovní pamětí. Nešlo tedy o jednoduchý závěr, že každá minuta u obrazovky má stejný význam. Výsledky spíše naznačují, že některá období vývoje mohou být citlivější než jiná. Studie ale nezkoumala konkrétní obsah obrazovek ani podrobně nerozlišovala mezi sledováním televize, používáním telefonu, hraním her a vzdělávacími aktivitami.
Autoři použili longitudinální observační analýzu, při níž sledují stejné děti v čase a hledají statistické souvislosti. Takový postup může ukázat, že dvě skutečnosti se objevují společně, sám o sobě však neprokazuje příčinu. Vyšší čas u obrazovek může souviset například s rozdíly v rodinném prostředí, spánku, společných aktivitách nebo dalších faktorech, které výsledky ovlivňují. Studie proto nepředstavuje důkaz, že obrazovky přímo zhoršují učení či paměť, ale doplňuje údaje o tom, kdy může být jejich používání s pozdějšími výsledky nejvýrazněji spojeno.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.