Tři vysoké kameny známé jako Devil’s Arrows u města Boroughbridge v severní Anglii byly podle nové studie dopraveny nejméně 18 kilometrů z oblasti Brimham Rocks. Každý z dochovaných bloků váží více než 25 tun a nejvyšší z nich měří přibližně sedm metrů. Výzkum tak ukazuje, že stavitelé monumentu v pozdním neolitu nebo starší době bronzové zřejmě záměrně zvolili vzdálený zdroj kamene.
Výsledky zveřejnil časopis Proceedings of the Royal Society A v práci nazvané „Deliberate prehistoric sourcing of the Devil’s Arrows, Britain’s tallest stone row“. Na studii se podíleli Anthony Clarke z Curtin University, Jim Leary z University of York a Chris Kirkland. Vznik památky se obvykle klade přibližně do doby kolem roku 2000 před naším letopočtem, přesné datum jejího vybudování však zatím známé není.
Minerální otisk ukázal na Brimham Rocks
Výzkumníci hledali původ kamene pomocí minerálních zrn zachycených přímo na povrchu stojících bloků. Použili přitom nízkozásahovou metodu, při níž na kámen přitlačili lepicí pásku a odebrali z ní mikroskopické částice, aniž by museli do chráněného monumentu vrtat nebo jej odsekávat. Získaná zrna zirkonu a apatitu pak porovnali se vzorky z možných zdrojových oblastí.
Takzvané stáří minerálních zrn funguje jako geologický otisk: vznik a pozdější změny jednotlivých zrn zanechávají měřitelné izotopové vzorce. Vzorky ze tří dochovaných kamenů si navzájem odpovídaly a nejlépe se shodovaly s horninami z Brimham Rocks. Dřívější předpoklad přitom za pravděpodobný zdroj označoval bližší Plumpton Rocks.
Podle autorů výsledky zároveň nepodporují vysvětlení, že mohutné bloky na místo přemístil ledovec. Rekonstrukce pohybu ledu v oblasti podle studie neodpovídá přepravě těchto kamenů z Brimham Rocks k dnešnímu stanovišti. Nejpravděpodobnější interpretací proto je, že je lidé vybrali, přepravili a vztyčili. Samotná studie ale neurčuje, jak přesně se takový přesun uskutečnil.
Proč si stavitelé vybrali vzdálené horniny
Vzdálenost nemusí znamenat pouze symbolickou volbu. Brimham Rocks má přirozené pukliny a vrstevní plochy, které mohly usnadnit oddělení dlouhých bloků vhodných pro stojící kameny. Oblast je zároveň výraznou skalní krajinou s doklady pravěkého využívání a skalního umění. Autoři proto připouštějí, že roli mohl hrát praktický výběr horniny, kulturní význam místa, nebo kombinace obojího. Jisté je především to, že stavitelé nepoužili jednoduše nejbližší dostupný kámen a přesun každého bloku vyžadoval značnou organizaci práce.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.