Některé časné projevy Alzheimerovy nemoci nemusí vznikat přímo v mozku. Naznačuje to studie vědců z University of Central Florida a společnosti Hesperos, kteří v laboratorním systému z lidských buněk sledovali účinky mutací spojených s dědičnou formou onemocnění. Výzkumníci zjistili, že tyto mutace mohou narušit komunikaci mezi nervovými buňkami a svaly i v modelu, který neobsahoval mozek ani míchu.
Výsledky zveřejněné v časopise Alzheimer’s & Dementia: The Journal of the Alzheimer’s Association se týkaly familiární Alzheimerovy nemoci, vzácné dědičné formy, která se obvykle projeví dříve než běžnější sporadická forma. Studie nezkoumala pacienty ani neprokázala, že pohybové obtíže u lidí vždy předcházejí poruchám paměti. Ukázala však možný biologický mechanismus, který by k takovému pořadí příznaků mohl přispívat.
Model bez mozku a míchy
Tým vytvořil takzvaný neuromuskulární spoj, tedy místo, kde motorický neuron předává signál svalové buňce a vyvolává její stažení. Motorické neurony připravil z lidských indukovaných pluripotentních kmenových buněk. Ty lze v laboratoři přeprogramovat a následně z nich vytvořit specializované typy buněk. Vědci použili neurony nesoucí dvě mutace spojené s familiární Alzheimerovou nemocí: PSEN1 A246E a variantu genu APP označovanou K595N/M596L. Proti nim postavili zdravé svalové buňky.
Buňky byly umístěny do dvoukomorového mikrofyziologického systému, který umožňuje sledovat fungování tkání v kontrolovaných podmínkách. Protože v modelu nebyl mozek ani mícha, mohli vědci zkoumat samotné spojení periferního nervového systému se svalem. Periferní nervový systém tvoří nervy mimo mozek a míchu a zajišťuje mimo jiné přenos pokynů ke svalům.
Motorické neurony s mutací PSEN1 vykazovaly závažné poruchy funkce neuromuskulárního spojení, zatímco u mutace APP byly obtíže mírnější. Výzkumníci sledovali například, jak spolehlivě nervový signál vyvolá svalový stah a jak dlouho svalová tkáň dokáže reagovat bez výrazného vyčerpání. Výsledky podle autorů ukazují, že některé pohybové poruchy mohou být přímým důsledkem genetických změn v nervových buňkách, nikoli pouze následkem poškození mozku.
Význam a omezení zjištění
Studie navazuje na klinická pozorování, podle nichž se u některých lidí s Alzheimerovou nemocí objevuje pomalejší chůze, slabší svalová síla nebo horší koordinace ještě před zjevnými kognitivními potížemi. Nový model ale tyto projevy nepřevádí přímo na diagnostický test. Laboratorní systém obsahoval vybrané typy buněk a konkrétní dědičné mutace, nikoli celý lidský organismus. Není proto jisté, zda se stejné změny vyskytují u běžné, nedědičné formy Alzheimerovy nemoci nebo zda u pacientů skutečně předcházejí ztrátě paměti.
Vědci rovněž testovali běžně používané léky memantin a galantamin. V použitém modelu podle studie nevedly k významnému zlepšení funkce neuromuskulárního spojení. Autoři proto upozorňují, že léčba zaměřená na změny v mozku nemusí řešit všechny poruchy spojené s Alzheimerovou nemocí. Další výzkum má zahrnout také svalové buňky nesoucí příslušné mutace a hledat látky, které by mohly poškozené nervosvalové spojení chránit.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.