Antarktická ozonová díra se v roce 2026 zvětšila na jednu z největších rozloh za poslední desetiletí. Podle měření NASA a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) byla její průměrná plocha během hlavní sezony úbytku ozonu sedmá největší za 48 let pozorování. Informace vycházejí z měření a analýzy NASA a NOAA zveřejněné 4. listopadu 2026, kterou následně popsala také ScienceDaily.
Mezi 7. zářím a 13. říjnem, kdy úbytek ozonu obvykle vrcholí, pokrývala ozonová díra v průměru přibližně 25 milionů kilometrů čtverečních. Největší rozlohy dosáhla 18. září, kdy měla asi 27,1 milionu kilometrů čtverečních. To odpovídalo zhruba 90 procentům dosud největší zaznamenané ozonové díry, která se objevila 9. září 2000.
Za letošním rozšířením stál především neobvykle silný polární vír. Jde o rozsáhlé proudění vzduchu ve stratosféře, tedy ve vrstvě atmosféry nad troposférou, v níž se odehrává většina počasí. Polární vír obvykle uzavírá nad Antarktidou velmi studený vzduch. V takových podmínkách vznikají polární stratosférická oblaka, na jejichž částicích se aktivují sloučeniny chloru a bromu. Ty pak urychlují rozklad ozonu.
V srpnu a září 2026 byly podle NOAA atmosférické vlny, které polární vír za běžných okolností narušují a oslabují, nezvykle slabé. Vír proto zůstal mohutnější a jeho nejsilnější větry se držely několik stupňů zeměpisné šířky dál od jižního pólu. Oblast s podmínkami vhodnými pro ničení ozonu se tím rozšířila. Samotný úbytek ozonu však nebyl tak výrazný jako při rekordních sezonách před deseti nebo dvaceti lety.
Výzkumníci sledovali stav ozonové vrstvy několika způsoby. NOAA vypouštěla z observatoře na jižním pólu balony s přístroji pro měření ozonu a používala také Dobsonův spektrofotometr, optický přístroj určený ke stanovení množství ozonu ve sloupci atmosféry. Nejnižší hodnota přímo nad jižním pólem dosáhla 17. října 105 Dobsonových jednotek. Dobsonova jednotka vyjadřuje množství ozonu nad daným místem; sto jednotek by po stlačení na tlak a teplotu u hladiny moře vytvořilo vrstvu silnou přibližně jeden milimetr. Do sledování přispěla také satelitní data z družic NASA a NOAA, mimo jiné z družice Aura.
Podle měření zveřejněných NOAA a NASA dlouhodobý trend neznamená návrat k trvalému zhoršování. Mezinárodní omezení látek poškozujících ozonovou vrstvu, zejména chlor-fluorovaných uhlovodíků, podle vědců zabránila ještě většímu rozsahu letošní ozonové díry. Koncentrace chloru pocházejícího z těchto látek v antarktické stratosféře klesla od vrcholu v 80. letech přibližně o třetinu. Chemikálie ale v atmosféře přetrvávají desítky let, a úplné zotavení ozonové vrstvy nad Antarktidou se proto očekává až kolem 70. let tohoto století. Letošní výsledek tak podle dostupných měření ukazuje hlavně na vliv mimořádných meteorologických podmínek, nikoli na zvrat dlouhodobého zotavování.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.