Společné hroby dospělých a dětí ze středověkého Švédska nemusely být rodinnými hroby, jak se archeologové často domnívali. Naznačuje to analýza staré DNA ze 142 kosterních pozůstatků nalezených na třech raně křesťanských pohřebištích. Výsledky ukázaly, že lidé uložení do stejného hrobu byli jen zřídka blízkými biologickými příbuznými.
Výzkumníci se zaměřili na hroby s několika těly, které pocházejí přibližně z období od 10. do 14. století. Starší výklady v nich často hledaly rodiče s dětmi nebo jiné členy jedné domácnosti. Genomová analýza, tedy porovnání rozsáhlejší části dědičné informace, ale umožnila tyto předpoklady přímo ověřit. U většiny zkoumaných dvojic a skupin se blízké příbuzenské vztahy nepotvrdily.
Nejvýraznější rozdíl mezi archeologickým dojmem a genetickými daty se objevil u hrobů, v nichž ležel dospělý společně s dítětem. Žena pohřbená s dítětem tak nemusela být jeho matkou a muž uložený vedle dítěte nemusel být jeho otcem. Společné uložení mohlo souviset s jinými vazbami, například se členstvím v komunitě, společenským postavením nebo náboženskou představou o tom, kdo má spočinout vedle koho.
Studie zároveň přinesla poznatky o tom, jak raně křesťanské společnosti rozlišovaly pohlaví při pohřbívání. Děti a dospělí ve společných hrobech bývali často stejného biologického pohlaví: dívky se objevovaly po boku žen a chlapci po boku mužů. To naznačuje, že i malé děti mohly být při pohřebních obřadech zařazovány podle pravidel, která se uplatňovala u dospělých.
Zkoumané hroby byly typické pro křesťanské období. Mrtví v nich obvykle leželi v jednoduchém oděvu nebo rubáši, v poloze na zádech a s hlavou orientovanou tak, aby tělo směřovalo od západu k východu. Hrobová výbava byla omezená nebo zcela chyběla. Právě proto může být společné uložení několika lidí jedním z mála dochovaných náznaků sociálních vztahů, které nelze vyčíst z předmětů.
Neobvyklý příběh odhalili vědci u ženy označované jako Lady 56 z pohřebiště Västerhus. Její hrob spojoval několik generací příbuzných a obsahoval také mušli svatého Jakuba. Ta bývá spojována s dokončenou poutí do Santiaga de Compostela na severozápadě dnešního Španělska. Nález proto ukazuje, že přinejmenším někteří lidé ze švédských komunit ve středověku cestovali na velmi dlouhé vzdálenosti. Podle studie, o níž informoval ScienceDaily, pohřební uspořádání neodráželo pouze biologické příbuzenství, ale širší síť společenských a náboženských vztahů.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.