Fosilie čelisti objevená v egyptském nalezišti Wádí Moghra ukazuje na dosud neznámý druh lidoopa, který žil před přibližně 17 až 18 miliony let. Vědci jej pojmenovali Masripithecus moghraensis. Nález podle nich zpochybňuje představu, že evoluční kořeny všech dnešních lidoopů, včetně člověka, leží především ve východní Africe.
Výzkum provedl mezinárodní tým z Mansoura University Vertebrate Paleontology Center a University of Southern California. Studie vyšla 26. března 2026 v časopise Science pod názvem „An Early Miocene ape from the biogeographic crossroads of African and Eurasian Hominoidea“. Fosilie byla nalezena během expedic v letech 2023 a 2024. Podle studie jde o první přesvědčivý fosilní doklad lidoopa z raného miocénu v severní Africe.
Zachované pozůstatky tvoří pouze část spodní čelisti, přesto obsahují kombinaci znaků, která tento druh odlišuje od dalších známých lidoopů stejného stáří. Čelist byla robustní a nesla nápadně velké špičáky a třenové zuby. Stoličky měly zaoblené žvýkací plochy s výraznou strukturou. Z uspořádání chrupu vědci usuzují, že zvíře pravděpodobně dávalo přednost ovoci, zároveň však dokázalo zpracovat i tvrdší potravu, například ořechy nebo semena.
Pro zařazení druhu do evolučního stromu vědci použili bayesovské metody. Jde o statistický postup, který porovnává různé evoluční scénáře a vyhodnocuje, jak silně dostupná data podporují jednotlivé možnosti. Výzkumníci spojili údaje o anatomii žijících i vyhynulých lidoopů s genetickými daty dnešních druhů a s geologickým stářím fosilií.
Analýza zařadila Masripithecus blíže k dnešním lidoopům než dosud známé druhy z raného miocénu ve východní Africe. Další výpočty založené na rozšíření dávných živočichů pak jako pravděpodobnou oblast výskytu společného předka všech žijících lidoopů označily severní Afriku a Blízký východ. Raný miocén, který trval zhruba před 23 až 16 miliony let, byl obdobím rychlého rozrůzňování lidoopů i výrazných změn prostředí.
Výsledek neznamená, že Masripithecus byl přímým předkem člověka nebo některého dnešního lidoopa. Fosilie spíše poskytuje informace o širší vývojové skupině, z níž později vzešli giboni, orangutani, gorily, šimpanzi a lidé. Severní Afrika a Blízký východ navíc ležely na rozhraní Afriky a Eurasie, kde se v důsledku pohybu litosférických desek a kolísání hladiny moře měnily možnosti šíření savců.
Omezením studie zůstává, že vědci znají jen část čelisti. Zatím proto nelze spolehlivě určit celkovou velikost zvířete, jeho způsob pohybu ani chování. Další průzkum Egypta a oblastí Blízkého východu by mohl přinést úplnější kosterní pozůstatky a ukázat, zda byl tento druh součástí dosud neznámé linie, nebo představoval jeden z více raných pokusů o rozrůznění lidoopů v této oblasti.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.