Text zveřejněný na ScienceDaily pod titulkem o vitaminu C a rakovině není zprávou o nové klinické studii, ale komentářem převzatým z The Conversation. Opírá se o starší i novější výzkum, jehož společným závěrem je, že mezi běžným užíváním vitaminu C v tabletách a nitrožilním podáváním velmi vysokých dávek je zásadní rozdíl. Především druhý postup se nadále zkoumá jako možný doplněk standardní onkologické léčby. Dosavadní výsledky ale nestačí k tomu, aby se z něj stala prokázaná protinádorová léčba.
Jedním z klíčových primárních podkladů je studie Yan Ma a spoluautorů zveřejněná v roce 2014 v časopise Science Translational Medicine. Výzkumníci v ní spojili pokusy na buněčných kulturách a zvířecích modelech s malou klinickou studií u pacientek s nádorem vaječníků ve stadiu III nebo IV. Klinická část byla koncipována jako pilotní studie fáze I/IIA, tedy především k ověření bezpečnosti a proveditelnosti postupu, ne jako definitivní test účinnosti proti nádoru.
Do klinické části bylo zařazeno 27 pacientek. Čtrnáct dostalo běžnou kombinaci chemoterapeutik karboplatiny a paklitaxelu, dalších třináct stejnou chemoterapii spolu s nitrožilním vitaminem C. Chemoterapie trvala šest měsíců, infuze vitaminu C se podávaly po dobu dvanácti měsíců, až dvakrát týdně. Podle souhrnu National Cancer Institute bylo přidání vitaminu C spojeno s nižší toxicitou související s chemoterapií. Takto malý soubor však nemůže spolehlivě určit, zda postup prodlužuje přežití nebo zlepšuje dlouhodobou kontrolu nemoci.
Proč se vůbec liší infuze od tablet, vysvětluje farmakokinetika, tedy způsob, jakým se látka vstřebává, rozděluje v těle a vylučuje. Trávicí systém vstřebávání vitaminu C omezuje, takže po perorálním užití jeho koncentrace v krvi neroste neomezeně ani při vysokém počtu tablet. Nitrožilní podání naopak obchází střevo a může vyvolat mnohem vyšší koncentrace askorbátu, chemické formy vitaminu C. National Cancer Institute uvádí, že dávky nad 500 mg podané nitrožilně vedou k výrazně vyšším koncentracím v krvi než stejná dávka užitá ústy.
Ve fyziologických koncentracích je vitamin C znám hlavně jako antioxidant: podílí se na reakcích, které omezují poškození buněk reaktivními molekulami. Ve velmi vysokých koncentracích však může v laboratorních podmínkách působit opačně, jako prooxidant. Při této reakci vzniká mimo jiné peroxid vodíku. Práce z roku 2005 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences ukázala, že farmakologické koncentrace askorbátu mohou takto selektivně poškozovat některé nádorové buňky. Jde však o výsledek buněčných a předklinických experimentů; sám o sobě nedokazuje stejný účinek u pacientů.
Historická polemika kolem vitaminu C souvisí i s tímto rozdílem v cestě podání. Linus Pauling a skotský lékař Ewan Cameron v 70. letech podávali pacientům nejprve vitamin C nitrožilně a následně ústy. Pozdější randomizované studie Mayo Clinic testovaly 10 g vitaminu C denně pouze perorálně a nenalezly rozdíl v příznacích, výkonnostním stavu ani přežití oproti placebu. Negativní výsledky proto platí pro konkrétní režim s tabletami, nikoli automaticky pro vysokodávkové infuze. Zároveň však neprokazují, že by infuze byly účinné.
Výsledky klinických zkoušek nejsou jednotné
Současná evidence je různorodá podle typu nádoru i kombinované léčby. Některé malé studie naznačily lepší kvalitu života nebo méně vedlejších účinků, jiné nepřinesly jasný klinický přínos. National Cancer Institute například uvádí randomizovanou studii fáze II z roku 2024 u mužů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Přidání vysokodávkového nitrožilního vitaminu C k docetaxelu v ní nezlepšilo odpověď podle hladiny PSA, toxicitu ani další klinické výsledky ve srovnání se samotným docetaxelem.
Infuze navíc nejsou bez rizika. Ve studiích byly většinou snášeny dobře po předchozím vyšetření pacientů, ale vysoké dávky se nemají podávat lidem s nedostatečností ledvin, sklonem k ledvinovým kamenům nebo s vrozeným nedostatkem enzymu glukóza-6-fosfátdehydrogenázy. U této poruchy hrozí hemolýza, tedy rozpad červených krvinek. U pacientů s nádorem proto vitamin C ve vysokých dávkách nemá být chápán jako doplněk stravy ani náhrada zavedené léčby, ale jako experimentální postup, jehož přínosy i rizika je třeba hodnotit v řízených klinických studiích.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.