Vyšší obvyklá spotřeba kávy souvisela u Finů s příznivější tělesnou kompozicí a některými metabolickými ukazateli. Lidé, kteří pili více kávy, měli při podobném indexu tělesné hmotnosti méně celkového i viscerálního tuku a více kosterní svalové hmoty. Viscerální tuk je tuk uložený kolem vnitřních orgánů v dutině břišní a jeho vyšší množství bývá spojováno s horším metabolickým zdravím.
Výzkumníci z University of Oulu analyzovali údaje 2264 účastníků Northern Finland Birth Cohort 1966, kterým bylo v době hodnocení 46 let. Studie sledovala souvislosti mezi obvyklou konzumací kávy, tělesným složením, látkami v krvi, ukazateli metabolismu a pohlavními hormony. Tělesný tuk a svalovou hmotu vědci odhadovali bioimpedanční analýzou, při níž se složení těla určuje podle průchodu slabého elektrického proudu.
Podle studie zveřejněné 16. července 2026 v časopise European Journal of Nutrition se rozdíly netýkaly samotného BMI. Mezi skupinami s různou spotřebou kávy byly podobné také obvod pasu, obvod boků a poměr obvodu pasu k bokům. Účastníci s vyšší konzumací však měli nižší odhadovaný podíl tělesného tuku, menší absolutní množství tuku, méně viscerálního tuku a více kosterní svalové hmoty. Analýza zohledňovala mimo jiné BMI, vzdělání, kouření, fyzickou aktivitu a konzumaci alkoholu.
U mužů byla vyšší spotřeba kávy spojena s příznivějším poměrem glukózy a inzulinu a s vyšší koncentrací celkového i biologicky dostupného testosteronu. Zároveň měli více globulinu vázajícího pohlavní hormony, známého pod zkratkou SHBG. Tato bílkovina přenáší v krvi pohlavní hormony a ovlivňuje, jaká část z nich zůstává volně dostupná tkáním. Volný testosteron a takzvaný index volných androgenů byly u mužů naopak mírně nižší.
U žen byly hormonální souvislosti méně výrazné. Vyšší konzumace kávy se týkala především vyšších hodnot SHBG a nižších ukazatelů volných androgenů, tedy skupiny hormonů s účinky podobnými testosteronu. U mužů i žen vědci současně pozorovali nižší hladiny rozvětvených aminokyselin. Jde o skupinu aminokyselin, mezi něž patří například leucin, isoleucin a valin; jejich dlouhodobě zvýšené koncentrace bývají spojovány s inzulinovou rezistencí a vyšším rizikem diabetu 2. typu.
Výsledky je ale nutné chápat jako statistické souvislosti, nikoli jako důkaz účinku kávy. Šlo o průřezovou observační studii, která zachytila účastníky v jednom období a nemůže spolehlivě určit, co bylo příčinou a co následkem. Odhad tělesného složení pomocí bioimpedance je navíc nepřímý a může záviset například na množství vody v těle. Není proto možné z výsledků vyvodit, že pití kávy samo o sobě vede k úbytku tuku, růstu svalů nebo změnám hormonů. Autoři uvádějí, že další výzkum má ověřit, zda jsou za pozorovanými vztahy přímo káva či kofein, případně jiné látky v nápoji.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.