Experimentální látka podaná během raného stresu dokázala u samců myší zabránit dlouhodobým změnám sociálního chování. Vyplývá to ze studie vědců z Max Planckova institutu psychiatrie v Mnichově a švédského Karolinska Institutet, o níž informovala Deutsche Welle. Výsledky podle autorů ukazují na možný způsob, jak v budoucnu omezit biologické následky traumatu v citlivém období vývoje. Výzkum se ale zatím týká pouze zvířecího modelu.
Vědci se zaměřili na protein FKBP51, který ovlivňuje fungování stresového hormonálního systému a je spojován s náchylností k psychickým poruchám. Protein vzniká podle instrukcí genu FKBP5 a pomáhá regulovat reakci organismu na glukokortikoidy, mezi něž patří například stresový hormon kortikosteron u myší. Výzkumníci použili selektivní inhibitor FKBP51 s názvem SAFit2.
Myší mláďata vystavili modelu nepříznivých podmínek v raném životě. Takzvaný model early life adversity napodobuje dlouhodobě nejisté a nedostatečné podmínky po narození, mimo jiné omezením podestýlky a materiálu pro stavbu hnízda. Podle autorů může takový experimentální postup narušit předvídatelnou péči matky a vyvolat stres, který se později projeví v chování.
U samců vystavených tomuto stresu vědci pozorovali přetrvávající potíže v sociálních interakcích. V dospívání i mladé dospělosti se častěji ocitali na nejnižších místech skupinové hierarchie a vykazovali méně chování spojeného se sociálním kontaktem, například pronásledování jiných zvířat. Výzkumníci chování sledovali pomocí systému Social Box, který umožňuje nepřetržité automatizované sledování myší žijících ve skupině.
Myši, jejichž matky dostávaly SAFit2 během období stresu, se podle studie od kontrolních zvířat v sociálním chování významně nelišily. Látka obnovila jejich postavení ve skupinové hierarchii a současně zmírnila změny v aktivitě genů v několika oblastech mozku. Nejvýraznější účinky vědci zaznamenali v mediální prefrontální kůře, která se podílí na řízení chování, a v nucleus accumbens, oblasti spojované mimo jiné s motivací a odměnou.
Klíčovým omezením je načasování zásahu. Výzkum testoval preventivní podání během samotného období nepříznivé zkušenosti; neprokázal, že by stejná léčba dokázala odstranit již rozvinuté následky stresu po jeho skončení. Autoři také upozorňují, že zkoumali pouze samce a že bude nutné ověřit výsledky v dalších pokusech, včetně výzkumu samic. Studie vyšla v červnu 2026 v časopise Advanced Science. SAFit2 navíc není schváleným lékem pro léčbu traumatu u lidí.
Zdroj: Deutsche Welle
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.