Soupeření o Měsíc se posouvá od jednorázového přistání k budování dopravní, energetické a obytné infrastruktury. Středem zájmu je zejména jižní pól, nikoli kvůli možnosti území vlastnit, ale kvůli kombinaci míst s příznivým osvětlením a trvale zastíněných kráterů. Právě v nich mohou být zachovány zásoby vodního ledu. Voda by po případném zpracování mohla sloužit posádkám i technologickým systémům; vodík a kyslík z ní lze teoreticky využít také jako složky pohonných hmot. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/news-release/nasa-provides-update-on-artemis-iii-moon-landing-regions/?utm_source=openai))
NASA pro program Artemis vybrala devět kandidátních oblastí přistání v blízkosti jižního pólu. Patří mezi ně například Haworth, Malapert Massif, Mons Mouton či okraje kráterů Nobile a de Gerlache. Při výběru agentura zohledňuje vědeckou hodnotu, sklon a členitost terénu, komunikační spojení se Zemí, světelné podmínky i časová okna pro start. Konkrétní lokalita proto nebude vybrána jen podle výskytu možných zdrojů, ale také podle bezpečnosti a dosažitelnosti při daném letu. Informace vycházejí z dat sondy Lunar Reconnaissance Orbiter a dalších měsíčních pozorování. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/news-release/nasa-provides-update-on-artemis-iii-moon-landing-regions/?utm_source=openai))
Vícenásobné lety jako podmínka provozu
Význam znovupoužitelných raket spočívá hlavně v tom, že mohou umožnit opakovaně dopravovat náklad, palivo a techniku. Koncepce lunárního modulu Starship, který pro NASA vyvíjí SpaceX, počítá se zásobovacím skladem paliva na oběžné dráze Země a s několika lety znovupoužitelných tankerů. Teprve po doplnění paliva má přistávací modul zamířit k Měsíci. Takový systém je důležitý zejména pro pozdější dopravu větších nákladů, nikoli jen pro krátkou návštěvu povrchu. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/humans-in-space/artemis-iii/?utm_source=openai))
Aktuální harmonogram NASA zároveň ukazuje, že návrat lidí na povrch se oproti dřívějším plánům posunul. Artemis III má v roce 2027 provést pilotovaný test na oběžné dráze Země, při němž se mají ověřovat operace setkání a spojení kosmické lodi Orion s komerčními přistávacími systémy SpaceX a Blue Origin. První pilotované přistání u jižního pólu má podle červnového sdělení NASA následovat v misi Artemis IV v roce 2028. Agentura v programu počítá se dvěma dodavateli lunárních přistávacích systémů: Starship má být použit v navazující architektuře Artemis IV a Blue Moon Mark 2 společnosti Blue Origin pro Artemis V. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/missions/artemis/artemis-3/nasa-outlines-preliminary-artemis-iii-mission-plans/?utm_source=openai))
Americký plán se neomezuje na jednotlivé expedice. NASA představuje koncept Moon Base poblíž jižního pólu a dříve uvedla, že budoucí pevný habitat by měl pojmout až čtyři astronauty zhruba na měsíční pobyt. V praxi by taková základna vyžadovala pravidelnou dopravu zásob, zdroj energie, komunikaci, mobilní techniku a ochranu posádek před extrémními podmínkami. Dlouhodobá přítomnost proto závisí nejen na nosné raketě, ale také na funkčnosti přistávacích modulů, zásobování a povrchových systémů. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/blogs/artemis/2020/10/28/lunar-living-nasas-artemis-base-camp-concept/?utm_source=openai))
Právní pravidla vlastnictví nepřipouštějí
Vedle USA připravuje vlastní lunární výzkumnou infrastrukturu Čína s Ruskem. Čínský národní vesmírný úřad uvádí, že základní model Mezinárodní lunární výzkumné stanice, označované ILRS, má vznikat v oblasti jižního pólu do roku 2035. Program má zahrnovat dopravu mezi Zemí a Měsícem, energetiku, spojení, navigaci a povrchový výzkum. Čínská sonda Čchang-e 8 má podle CNSA odstartovat kolem roku 2029 a provádět mimo jiné experimenty s využitím místních měsíčních zdrojů. ([cnsa.gov.cn](https://www.cnsa.gov.cn/english/n6465652/n6465653/c10670178/content.html?utm_source=openai))
Přistání či provoz stanice však samy o sobě nezakládají nárok na vlastnictví části Měsíce. Artemis Accords, k nimž se hlásí státy spolupracující s NASA, počítají s dočasnými bezpečnostními zónami pro omezení škodlivého rušení provozu. Jejich rozsah a trvání se mají řídit povahou konkrétní činnosti a dohoda výslovně odkazuje na princip volného přístupu do všech oblastí nebeských těles. Rozhodující výhodou tak nebude formální obsazení lokality, ale schopnost bezpečně a opakovaně provozovat techniku v místech, kde lze spojit energii ze slunečního svitu s dosahem k možným zdrojům ledu. ([nasa.gov](https://www.nasa.gov/artemis-accords/?utm_source=openai))
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.