Výzkum naznačuje, že autistické děti zpracovávají obličeje jiným způsobem, než se dosud předpokládalo. Nervové signály související s vnímáním tváří se u nich v průběhu dětství nestávají výrazně specializovanějšími, zatímco u neurotypických dětí se jejich odlišitelnost s věkem zvyšuje. Výsledky mohou pomoci vysvětlit, proč mají někteří autističtí lidé potíže s rozpoznáváním tváří nebo s vyhodnocováním sociálních informací z obličeje.
Studii zveřejněnou v časopise Nature Mental Health provedl mezinárodní tým vedený vědci z Yale University a University of Houston. Badatelé analyzovali data od 399 dětí ve věku šesti až 11 let, z nichž 280 mělo diagnózu autismu a 119 tvořilo neurotypickou srovnávací skupinu. Děti sledovaly obrázky vzpřímených a vzhůru nohama otočených tváří a také obrázky domů.
Výzkumníci při tom použili elektroencefalografii neboli EEG, metodu zaznamenávající elektrickou aktivitu mozku pomocí elektrod umístěných na hlavě. V tomto případě jich bylo 128. Namísto sledování jediného ukazatele nebo jedné oblasti mozku analyzovali časový průběh signálu z celého povrchu hlavy. Pomocí statistické metody známé jako analýza mnohorozměrných vzorců zjišťovali, nakolik lze z mozkové aktivity rozpoznat, zda dítě právě vidí tvář, otočenou tvář nebo dům.
U autistických dětí byly nervové reprezentace tváří méně odlišitelné než u neurotypických dětí. Pojem nervová reprezentace zde označuje specifický vzorec mozkové aktivity vyvolaný určitým podnětem. Rozdíl se týkal nejen rozlišení tváří od jiných obrazů, ale také rozlišování jednotlivých identit. U neurotypických dětí se s rostoucím věkem tyto vzorce postupně více specializovaly. U autistických dětí se obdobný vývoj neprokázal.
Výsledek se liší od přístupu, který v minulosti často vycházel především z takzvané komponenty N170. Jde o změnu elektrické aktivity zaznamenatelnou přibližně 170 milisekund po spatření obličeje, která souvisí s jeho zpracováním. Nová analýza zachytila rozdíly v širším časovém rozmezí, tedy i mimo tuto pozdější fázi. Podle autorů to naznačuje, že odlišnosti mohou vznikat už v dřívějších krocích zpracování vizuální informace.
Studie přímo neměřila, jak děti rozpoznávají emoce, ani nedokazuje, že popsané nervové rozdíly samy způsobují potíže v každodenním sociálním kontaktu. Výzkum byl observační a porovnával skupiny v různých věkových kategoriích, nikoli stejné děti sledované po mnoho let. Zjištění proto nelze použít jako samostatný diagnostický test. Nabízí však podrobnější obraz vývoje mozkových mechanismů, které mohou souviset s rozdíly ve vnímání tváří u části autistických lidí.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.