Léky napodobující účinek hormonu GLP-1 jsou známé především využitím při léčbě diabetu 2. typu a obezity. Výzkum na myších nyní popsal nervový okruh, přes který jeden z těchto léků, liraglutid, omezoval chování spojené s příjmem alkoholu. Studie zveřejněná v časopise Neuron se soustředila na laterální septum, oblast předního mozku zapojenou do regulace motivace, emocí a chování řízeného odměnou.
GLP-1 neboli glukagonu podobný peptid 1 je hormon, který organismus uvolňuje mimo jiné po jídle a který se podílí na řízení hladiny glukózy i pocitu sytosti. Agonisté receptoru GLP-1 jsou látky, jež aktivují buněčný receptor pro tento hormon. Do této skupiny patří liraglutid i semaglutid, účinná látka přípravku Ozempic. Nová práce však netestovala semaglutid ani lidi, ale liraglutid v několika myších modelech.
Autoři vedení Yingjie Zhu a Zijun Chen ze Shenzhen Institutes of Advanced Technology při Chinese Academy of Sciences podávali myším liraglutid a sledovali jejich reakce v úlohách zaměřených na alkohol. Zvířata po podání léku méně pila a projevovala i méně chování směřujícího k získání alkoholu. Současně se po alkoholu snížilo uvolňování dopaminu v nucleus accumbens, části mozku důležité pro zpracování odměny. Dopamin je neurotransmiter, tedy chemický přenašeč, který se podílí například na učení z odměňujících podnětů.
Receptory v dorzální části septa
Podstatnou roli podle experimentů hrály neurony v dorzální, tedy hřbetní části laterálního septa, které nesou receptor GLP-1. Pití alkoholu jejich aktivitu tlumilo, zatímco liraglutid tomuto útlumu bránil. Vědci aktivitu buněk měřili metodou vláknové fotometrie: do vybrané oblasti mozku se zavádí tenké optické vlákno, které umožňuje zaznamenávat změny fluorescenčního signálu navázaného na aktivitu nervových buněk.
Když výzkumníci tyto neurony experimentálně utlumili, myši alkoholu vypily více a liraglutid přestal mít obvyklý tlumivý účinek na pití. Naopak cílená aktivace stejných buněk omezila chování zaměřené na alkohol. Takové zásahy byly provedeny chemogeneticky, tedy pomocí upravených receptorů, které lze řídit podáním specifické látky. Tato metoda dovoluje testovat funkci přesně vymezených buněčných populací, její výsledky ale samy o sobě neukazují, jak by se stejný zásah projevil u člověka.
Další pokusy ukázaly, že neurony s receptorem GLP-1 v dorzálním laterálním septu tlumí jinou skupinu buněk ve ventrální části téže struktury. Tyto cílové neurony nesou estrogenový receptor 1. Jde o lokální inhibiční okruh: aktivita první skupiny buněk snižuje aktivitu druhé. Manipulace s tímto spojením měnily příjem alkoholu podobně jako zásahy do neuronů s receptorem GLP-1. Autoři proto navrhují, že právě tento vnitřní septální okruh představuje jeden z mechanismů, jimiž liraglutid ovlivňuje alkoholovou odměnu.
Práce navazuje na dřívější zjištění, podle nichž mohou agonisté receptoru GLP-1 ovlivňovat chování spojené s odměnou i mimo regulaci příjmu potravy. Nová studie tento vztah zpřesňuje na úrovni konkrétního nervového spojení. Neznamená to však, že by se léky používané při diabetu či obezitě již daly považovat za ověřenou terapii poruchy spojené s užíváním alkoholu. Výsledky pocházejí z myší, pracují s jedním lékem a popisují především biologický mechanismus. K ověření případného klinického přínosu jsou zapotřebí studie u lidí, které posoudí účinnost, bezpečnost i vhodné dávkování pro tuto odlišnou indikaci.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.