NASA upravila hospodaření s energií na palubě sondy Voyager 2, která se po téměř půlstoletí letu potýká s postupným úbytkem elektrického výkonu. Operace přezdívaná „Big Bang“ spočívala v současné změně několika energeticky náročných součástí: některé byly vypnuty, jiné nahrazeny úspornějším režimem. Cílem bylo zachovat dostatek tepla pro systémy sondy a současně neodstavit další z jejích vědeckých přístrojů.
Nejde o výsledek nové odborné studie, ale o provozní zásah týmu NASA Jet Propulsion Laboratory, který misi řídí. Podle sdělení NASA měl Voyager 2 bez této úpravy ještě před koncem roku 2026 přijít o další vědecký přístroj. Nyní by měl udržet tři dosud fungující přístroje v provozu alespoň o rok déle, pokud se neobjeví jiný technický problém.
Elektrická energie ubývá každý rok
Voyager 2 získává elektřinu ze tří radioizotopových termoelektrických generátorů. Tyto zdroje přeměňují teplo vznikající při radioaktivním rozpadu plutonia-238 na elektrickou energii. Jejich výkon se však přirozeně snižuje; NASA uvádí pokles přibližně o 4 W ročně. Slábnoucí zdroj proto nutí provozní tým postupně rozhodovat, které ohřívače, palubní systémy a nakonec i vědecké přístroje lze vypnout.
Teplo je pro sondu zásadní i daleko od Slunce. Některé součásti musí zůstat v provozní teplotě, mimo jiné systémy související s palivovým vedením. „Big Bang“ podle NASA řeší právě současně energetickou i tepelnou bilanci: změny nebylo možné bezpečně rozložit do jednotlivých kroků, protože přechod mezi starým a novým uspořádáním sám o sobě představoval riziko pro omezený energetický rozpočet sondy.
NASA dosud nezveřejnila podrobný technický seznam všech součástí, které byly při manévru vypnuty či převedeny do jiného režimu. Z dostupných informací ale vyplývá, že nejde o získání nového zdroje energie ani o opravu generátorů. Tým pouze přerozdělil stále menší množství dostupného výkonu mezi systémy nezbytné pro orientaci, komunikaci, vytápění a vědecká měření.
Data z prostoru za heliosférou
Voyager 2 odstartoval v roce 1977 a po průletech kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu pokračoval na dráze ven ze Sluneční soustavy. V roce 2018 překročil hranici heliosféry, tedy oblasti ovlivňované slunečním větrem a magnetickým polem Slunce, a vstoupil do mezihvězdného prostoru. Spolu se sondou Voyager 1 zůstává jediným lidským výtvorem, který zde přímo prováděl měření.
V současnosti se tým soustředí hlavně na přístroje sledující magnetické pole, plazmové vlny a částice. Plazma je plyn, v němž jsou atomy nebo molekuly elektricky nabité, a v mezihvězdném prostředí pomáhá popsat podmínky za hranicí heliosféry. Měření Voyagerů dovolují vědcům porovnávat vlastnosti prostředí ovlivněného Sluncem s okolním mezihvězdným prostorem a sledovat, jak se obě oblasti vzájemně ovlivňují.
Šetření energií už vedlo k omezení vědeckého programu. NASA v březnu 2025 vypnula na Voyageru 2 přístroj pro měření nízkoenergetických nabitých částic a předtím odstavila také přístroj pro výzkum plazmatu. Zbývající zařízení tak mají pro pokračování mise větší význam. Podle NASA má být postup „Big Bang“ po vyhodnocení provozu Voyageru 2 případně použit i u Voyageru 1, který je od Země ještě vzdálenější. U obou sond ale další délku provozu neurčuje pouze zásoba elektrické energie, nýbrž také stav elektroniky, pohonných systémů a schopnost komunikovat se sítí Deep Space Network.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.