Pedagog a autor knihy Ámos s námi a zlé pryč Antonín Václavík upozorňuje na chyby, kterých se učitelé dopouštějí při práci s dětmi i ve výuce. Ve své publikaci jich popsal přibližně sto. Podle něj většinou nevznikají ze zlé vůle, ale proto, že si je učitelé neuvědomují nebo je na ně nikdo neupozornil. Informoval o tom Český rozhlas v rozhovoru odvysílaném 13. září 2026.
Václavík zvolil pro svou knihu humornou formu. Tvrdí, že humor může být cestou, jak se k lidem dostat a přimět je k zamyšlení nad vlastním jednáním. Chyby je podle něj účinnější zesměšnit než za ně trestat. Když se učitel dokáže zasmát vlastnímu přešlapu, může si podle pedagoga snáze uvědomit jeho důsledky a příště se mu vyhnout.
Kniha se podle autora věnuje dvěma skupinám problémů. První tvoří chyby v lidském přístupu k dětem, druhá se týká profesní stránky učitelské práce, například didaktiky. Václavík zdůrazňuje, že učitelé svým jednáním ovlivňují nejen průběh vyučování, ale také to, jak děti školu vnímají a co si z ní odnesou. Záměrně ubližujících pedagogů je podle jeho zkušenosti jen menšina.
Za důležitou součást učitelské práce považuje schopnost pracovat s dětmi a přijmout, že výsledky této práce nejsou vždy vidět okamžitě. Učitel má podle něj značný vliv na to, zda bude škola pro žáka příjemným místem a zda mu poskytne něco důležitého do života. Právě tuto možnost označuje Václavík za velkou moc, kterou učitelé mají.
Václík v rozhovoru uvedl, že učitelská profese může být náročná také kvůli riziku vyhoření. Psaní pro něj představuje způsob odpočinku. Kniha původně vznikala z krátkých a úderných nápadů, které měly sloužit jako nápisy na trička. Později k nim autor doplnil vysvětlení a popis následků jednotlivých učitelských přešlapů.
Zdroj: iRozhlas
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.