Domácí psi dokážou při sledování lidských obličejů vytvářet odlišné mozkové vzorce pro některé negativní emoce. Ukázal to výzkum na psech, kteří během funkční magnetické rezonance pozorovali fotografie lidí s různými výrazy tváře. Nejsilněji se od ostatních výrazů oddělovala radost, avšak analýza aktivity celého mozku rozlišila také strach od smutku a strach od hněvu.
Studii zveřejněnou v časopise iScience vedl Raúl Hernández-Pérez z University of Vienna s kolegy z Eötvös Loránd University a National Autonomous University of Mexico. Autoři se zaměřili na nervové mechanismy, které by mohly psům umožňovat reagovat na lidské emoční signály. Dosavadní behaviorální práce naznačovaly, že psi lidské výrazy rozlišují, méně však bylo známo o tom, jaké mozkové procesy se při tom uplatňují.
V prvním experimentu se zúčastnilo osm bdělých domácích psů. Zvířata byla předem vycvičena, aby během vyšetření zůstala v klidu, bez uspání a bez fyzického omezení. Funkční magnetická rezonance, označovaná zkratkou fMRI, nepřímo sleduje změny spojené s aktivitou nervové tkáně. Psi si prohlíželi snímky neznámých lidí s veselým nebo neutrálním výrazem.
Při pohledu na veselé tváře vědci zaznamenali silnější odezvu v oblasti pravého spánkového laloku, která zasahovala k caudate nucleus neboli jádru ocasu. Spánková kůra se podílí na zpracování složitých zrakových a sociálních podnětů, zatímco jádro ocasu patří k částem mozku spojovaným mimo jiné se zpracováním odměny a motivace. Výsledek proto ukazuje, že úsměv člověka může mít pro psy zvláštní význam. Sám o sobě ale nedokazuje, jaký pocit u nich vyvolává ani zda jej psi chápou stejným způsobem jako lidé.
Radost se oddělila nejzřetelněji
Ve druhém experimentu výzkumníci sledovali 12 psů, jimž předkládali fotografie lidských obličejů vyjadřujících radost, hněv, strach a smutek. Nejprve se zaměřili na oblast nalezenou v první části výzkumu. Metody strojového učení dokázaly z tamních vzorců mozkové aktivity odlišit radost od každé ze tří negativních emocí. Naopak mezi dvojicemi negativních výrazů tento postup v dané oblasti spolehlivě nerozlišoval.
Odlišný obraz přinesla analýza celého mozku, která porovnává podobnost rozložení aktivity napříč jednotlivými oblastmi. Vzorce vyvolané strachem se lišily od vzorců pro hněv v pravém středním ektosylviovém závitu a v levém spleniálním závitu. Rozdíl mezi strachem a smutkem se objevil v pravém rostrálním suprasylviovém závitu. Aktivita vyvolaná hněvem a smutkem se naopak takto oddělit nepodařila. Autoři výsledky popisují jako první důkaz, že mozky psů mohou rozlišovat nejméně dvojici specifických negativních lidských výrazů.
Zjištění je třeba číst jako neurozobrazovací výsledek, nikoli jako přímý test chování. Výzkum neověřoval, zda by psi například v běžné situaci správně přiřadili lidskému obličeji slovní označení emoce nebo podle něj předvídali chování člověka. Zkoumaný soubor byl navíc malý a tvořili jej pouze rodinní psi zvyklí na život s lidmi. Fotografie také zachycují jen jednu část mezidruhové komunikace: psi v každodenním kontaktu využívají současně hlas, držení těla, pohyb i pachové podněty.
Práce přesto rozšiřuje poznatky o sociálním vnímání psů. Ukazuje, že jejich reakce na lidské tváře nelze jednoduše popsat jako dělení na příjemné a nepříjemné podněty. Budoucí výzkum má podle autorů zkoumat, jak psi kombinují informace z více smyslů a zda se jejich mozkové reakce liší podle zkušenosti se soužitím s lidmi.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.