Na ostrově Vega ve Weddellově moři, východně od Antarktického poloostrova, zachytily družice NASA útvar připomínající z profilu lidskou lebku. Nejde o nový geologický objev ani o výsledek samostatné vědecké studie, ale o výrazný tvar krajiny, který vynikl na satelitních snímcích. Informace zveřejnila NASA Earth Observatory a převzala je ScienceDaily.
Porovnání vytvořily snímky z přístroje Operational Land Imager na družici Landsat 9. První vznikl 22. března 2025, druhý 10. října 2026. Na podobě „lebky“ se podílí několik přirozených útvarů: nunatak, tedy skalní vrchol vystupující z okolního ledu, připomíná oční důlek, boční moréna vytváří obrys úst a ledovec Bahía del Diablo působí jako dolní čelist.
Tmavý led pohlcuje více energie
Nejvýraznější rozdíl mezi oběma záběry se týká sněhové pokrývky. V březnu 2025 byl povrch ostrova z větší části zasněžený, zatímco v říjnu 2026 se objevily rozsáhlé plochy tmavého ledovcového ledu. Podle glaciologa Mauriho Pelta z Nichols College k tomu přispěly neobvykle teplé podmínky během antarktické zimy, zejména v červnu. Část sněhu mohla také zmizet sublimací, tedy přímým přechodem ledu do vodní páry, nebo byla odnesena silným větrem.
Čerstvý sníh odráží značnou část slunečního záření. Tmavší led ho naopak pohlcuje více, a může se proto rychleji zahřívat. Tento jev, známý jako albedo efekt, může v období delšího denního světla přispět k rychlejšímu povrchovému tání. Snímky samy o sobě ale neprokazují, že právě odhalený led způsobil konkrétní změnu rychlosti tání. Ukazují především stav povrchu a podmínky, které mohou další úbytek ledu podporovat.
Dlouhodobé sledování ledovců
Ledovce ostrova Vega vědci sledují už desítky let. Studie z roku 1982 využila starší družicová data Landsat, letecké snímkování a topografické mapy. Popsala čtyři ledové čapice a celkem 29 ledovců. Ledovec Bahía del Diablo je podrobněji sledován od antarktického léta 1998 až 1999 a jeho dlouhodobá bilance je záporná: podle World Glacier Monitoring Service činil průměrný úbytek hmoty v letech 2000 až 2025 asi 0,26 metru vodního ekvivalentu za rok. Vodní ekvivalent vyjadřuje, kolik vody by vzniklo po roztání ztraceného ledu.
Údaje z družic a měření v terénu ukazují, že změny se netýkají jen jednoho ledovce. Na ostrově se postupně obnažuje více skalního podloží a ledovce ustupují. Pokud bude pokračovat tání a ubývat sněhová pokrývka, může se měnit i samotný tvar útvaru připomínajícího lebku: okraj ledovce se může posouvat, „čelist“ ustupovat a skalní výčnělek působící jako oční důlek se může opticky zvětšovat. Satelitní obraz tak zachycuje nejen neobvyklou podobu krajiny, ale i jednu z průběžných změn antarktického ledu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.