Oblak po erupci podmořské sopky Hunga Tonga-Hunga Ha’apai v lednu 2022 zřejmě urychlil rozklad metanu, který sopka uvolnila do atmosféry. Naznačuje to nová analýza satelitních měření zveřejněná v časopise Nature Communications. Výzkumníci v oblaku zaznamenali mimořádně vysoké množství formaldehydu, krátce žijící látky vznikající při chemickém rozkladu metanu.
Studie vycházela především z dat přístroje TROPOMI na evropském satelitu Sentinel-5P. Ten sleduje složení atmosféry mimo jiné pomocí měření formaldehydu, oxidu siřičitého a aerosolů. Formaldehyd se v atmosféře obvykle rozpadá během několika hodin. Pokud se jeho zvýšená koncentrace objevuje ve stejném oblaku opakovaně po několik dnů, znamená to podle autorů, že se v něm průběžně vytvářel nový – pravděpodobně oxidací metanu.
Nejvyšší naměřené zvýšení formaldehydu odpovídalo koncentraci přibližně 12 ppb ve výšce kolem 30 kilometrů. Signál přetrvával nejméně deset dnů, přestože by formaldehyd uvolněný přímo při erupci během této doby z velké části zmizel. Z toho vědci odvodili, že v oblaku pokračovala chemická reakce, při níž se metan rozkládal. Celkové tempo oxidace odhadli na 900 ± 220 megagramů metanu denně, tedy přibližně 900 tun.
Úloha chloru a sopečných částic
Za pravděpodobné vysvětlení považují chemii na povrchu sopečných částic pokrytých síranovými látkami. Erupce, která proběhla pod hladinou oceánu, vynesla do vysokých vrstev atmosféry nejen popel, ale také velké množství slané vody. Sloučeniny železa a chloru v těchto částicích mohly po ozáření slunečním světlem uvolňovat reaktivní atomy chloru. Ty pak napadají molekuly metanu a zahajují jejich oxidaci, tedy chemickou přeměnu na další látky včetně formaldehydu.
Autoři mechanismus označují za plausibilní, avšak upozorňují, že pozorovaná rychlost reakce vyžaduje produkci přibližně 2 až 5 gigagramů aktivního chloru denně. Takové množství zatím nedokážou plně vysvětlit známými mechanismy. Výsledek proto neznamená, že je působení sopečného oblaku definitivně objasněné; studie především ukazuje, že formaldehyd lze využít jako nepřímý ukazatel úbytku metanu v rozsáhlých oblacích.
Výzkumníci odhadli, že sopka do stratosféry, tedy vrstvy atmosféry nad troposférou, mohla vnést nejméně 330 gigagramů metanu. Jde o odhad založený na pozorované oxidaci a předpokládané úloze chloru, nikoli o přímé změření celkového množství plynu. Přímé satelitní měření metanu v daném oblaku bylo obtížné, mimo jiné kvůli vysoké koncentraci aerosolů.
Výsledek může zpřesnit takzvanou globální bilanci metanu – účetnictví, které porovnává množství plynu uvolněného z přírodních a lidských zdrojů s množstvím odstraněným z atmosféry. Dosavadní výpočty podle autorů nedostatečně zohledňují vliv minerálního prachu a sopečných částic. Zjištění zároveň ukazuje jednu z možných cest, jak z vesmíru ověřovat případné budoucí pokusy urychlovat rozklad metanu. Samotná studie však nepředstavuje metodu pro klimatickou intervenci: případné napodobení této chemie by vyžadovalo posouzení účinnosti i možných dopadů na ozon a další složky atmosféry.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.