Schizofrenie je spojena s rozsáhlým poklesem hustoty synapsí, tedy míst, kde si nervové buňky předávají signály. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopise Molecular Psychiatry, která zkoumala živý mozek pomocí pozitronové emisní tomografie (PET). Tato zobrazovací metoda umožňuje sledovat rozložení radioaktivně označených látek v tkáních.
Výzkumníci porovnali snímky 122 lidí, z nichž 29 mělo schizofrenii. Použili značku 11C-UCB-J, která se váže na bílkovinu SV2A přítomnou v synaptických zakončeních. Její množství se používá jako ukazatel hustoty presynaptických zakončení, tedy částí synapsí, z nichž se uvolňují signální látky. U lidí se schizofrenií byla hodnota nižší v mnoha oblastech včetně čelních a spánkových laloků, cingulární kůry, thalamu, striata, hipokampu a mozečku.
Rozdíl nebyl rozložen rovnoměrně. Levá mozková hemisféra byla zasažena výrazněji než pravá. Vědci zároveň zjistili, že mapa nižší hustoty synapsí se neshodovala s mapou změn objemu šedé hmoty, které se u schizofrenie často sledují pomocí magnetické rezonance. To naznačuje, že úbytek synaptických zakončení a změny objemu mozkové tkáně nemusí představovat tentýž biologický proces.
Souvislost s chemií a propojením mozku
V levé hemisféře se oblasti s výraznějším poklesem synaptické hustoty častěji překrývaly s místy, kde je u zdravých lidí vyšší koncentrace některých receptorů a transportérů. Šlo zejména o systémy spojené s kyselinou gama-aminomáselnou, serotoninem a glutamátem. Tyto látky se podílejí na regulaci aktivity nervových buněk. Výsledek podle autorů ukazuje, že změny nejsou rozmístěné náhodně, ale mohou souviset s místním chemickým prostředím mozku.
Další analýza využila model šíření patologických změn po síti axonálních spojení. Axony jsou dlouhé výběžky nervových buněk, které propojují vzdálené části mozku. Model nejlépe odpovídal skutečně pozorovanému vzorci tehdy, když jako výchozí místo použil oblast levého frontálního operkula a přední insuly; podobně vycházela také oblast středního spánkového gyru. Výzkumníci proto tyto oblasti označují za možné počáteční zdroje změn, odkud by se porucha mohla šířit do strukturálně propojených a chemicky podobných oblastí.
Studie ale neprokazuje, že právě v těchto místech změny skutečně začínají. Její data mají průřezový charakter, takže zachycují stav účastníků v jediném časovém období. Všichni pacienti navíc trpěli chronickou formou onemocnění; z výsledků proto nelze oddělit vliv samotné schizofrenie od možného působení délky nemoci nebo dlouhodobé léčby. PET také měří vazbu na SV2A, nikoli přímo počet jednotlivých synapsí. K ověření časového průběhu budou zapotřebí dlouhodobá sledování lidí v raných stadiích onemocnění a pacientů, kteří dosud neužívali antipsychotika.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.