Chůze se ve vyšším věku často zpomaluje a vyžaduje více námahy. Nová analýza pohybu 107 zdravých dospělých ve věku od 26 do 86 let ukazuje, že jedním z důvodů mohou být změny v řízení kotníku. S rostoucím věkem se při části kroku častěji současně zapojují svaly, které pohyb kotníku vykonávají opačným směrem. Tento mechanismus může kloub stabilizovat, ale podle výsledků zároveň souvisí s nižší schopností vytvářet pohyb vpřed.
Práci zveřejnil časopis Gait & Posture. Jejími autory jsou Cody Lindsay, Ceridwen R. Radcliffe a Maarten A. Immink z Flinders University; výzkum navazuje na data získaná u dospělých schopných samostatné chůze. Nešlo o klinický pokus, který by ověřoval účinek určitého cvičení nebo léčby, ale o sekundární analýzu dříve pořízených biomechanických měření.
Stabilnější kloub, slabší odraz
Účastníci chodili po rovném povrchu vlastním zvoleným tempem. Výzkumníci při tom zaznamenávali jejich pohyb pomocí trojrozměrného systému snímání pohybu, síly působící mezi chodidlem a podložkou pomocí silových plošin a elektrickou aktivitu svalů povrchovou elektromyografií. Ta zachycuje elektrické signály doprovázející aktivaci svalu. Autoři se zaměřili zejména na přední holenní sval a lýtkový sval, které se podílejí na pohybu a stabilizaci kotníku.
Se zvyšujícím se věkem byla spojena výraznější takzvaná ko-kontrakce těchto svalů v časné a střední fázi opory. Ko-kontrakce znamená současné zapojení svalů s protichůdnou funkcí. Kotník se tím může více zpevnit v okamžiku, kdy noha nese hmotnost těla. V závěrečné fázi opory naopak analýza ukázala nižší ko-kontrakci než u mladších účastníků.
Starší lidé měli také větší ohnutí kotníku směrem vzhůru v pozdní části opory a těsně před přenesením nohy do dalšího kroku. Současně vykazovali nižší moment plantární flexe, tedy nižší rotační působení, kterým lýtkové svaly při odrazu tlačí chodidlo dolů a pomáhají tělo posunout kupředu. Naměřeny byly i nižší brzdné a pohonné složky reakční síly podložky. Tyto parametry popisují, jak noha během kroku nejprve tlumí dopad a následně vytváří odraz.
V časné fázi opory se s věkem zvyšovala normalizovaná elektrická aktivita lýtkového svalu, přestože plantárně-flexní moment klesal. Autoři tento nesoulad vykládají jako možný stabilizační způsob řízení pohybu: svalová aktivita může pomáhat kontrolovat kloub, aniž by se ve stejné míře přenesla do účinného odrazu. Studie tak popisuje rozdíl mezi aktivací svalu a jeho mechanickým výstupem.
Výsledky neprokazují příčinu ani účinek cvičení
Zjištění jsou založena na vztahu mezi věkem a parametry chůze v jedné skupině zdravých lidí. Sama o sobě proto nedokazují, že právě změny ko-kontrakce způsobují pomalejší chůzi, únavu či pády. Autoři uvádějí, že popsané změny k těmto potížím pravděpodobně přispívají, nikoli že je samostatně vysvětlují. Výsledky se navíc nemusí přímo vztahovat na lidi s neurologickým onemocněním, bolestí, po úrazech nebo s výrazným omezením mobility.
Autoři navrhují, aby budoucí programy pro udržení mobility nezůstávaly jen u posilování. Pozornost by podle nich měla směřovat také k načasování svalové práce, koordinaci pohybu, propriocepci neboli vnímání polohy a pohybu vlastního těla, a k funkci svalů a šlach v oblasti bérce. Zda takto zaměřené cvičení skutečně změní popsané parametry chůze nebo sníží riziko pádů, však bude muset ověřit samostatný intervenční výzkum.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.