Včely medonosné dokážou měnit množství potravy podle toho, jaký poměr esenciálních aminokyselin obsahuje. Ukázala to studie vedená University of Oxford, zveřejněná v časopise Current Biology. Esenciální aminokyseliny jsou stavební látky bílkovin, které si živočichové nedokážou sami vytvořit a musí je získat z potravy.
Pyl je pro včely hlavním zdrojem bílkovin, zatímco nektar jim dodává především cukry. Jeho složení ale nemusí odpovídat potřebám opylovačů. Rostliny totiž pyl nevytvářejí primárně jako potravu pro včely, ale jako samčí rozmnožovací materiál. Jednotlivé druhy pylu proto mohou obsahovat aminokyseliny v poměrech, které nejsou pro včelí organismus ideální.
Výzkumníci nejprve porovnali složení pylu z 99 druhů britských kvetoucích rostlin, zastoupených ve 26 rostlinných čeledích, s profilem aminokyselin ve tkáních včel. Poté připravili umělá krmiva napodobující složení různých druhů pylu nebo přímo včelích tkání. Tato krmiva dostávaly nově vylíhlé dělnice v kontrolovaných laboratorních pokusech.
Většina zkoumaných pylů se profilu včelích tkání podobala jen málo. Včely, které dostávaly potravu s vhodnějším poměrem aminokyselin, jí snědly více, více přibraly a přijímaly také větší podíl bílkovin. Naopak při krmivu odpovídajícím pylu celkový příjem klesal. Výsledek naznačuje, že včely nereagují pouze na množství bílkovin, ale také na jejich přesné složení.
Další pokusy se zaměřily na histidin, jednu z esenciálních aminokyselin, kterou včely potřebují v poměrně malém množství. Vědci měnili jeho poměr vůči větveným aminokyselinám, například leucinu a isoleucinu, které se podílejí na růstu a vývoji. Když bylo histidinu relativně více, včely omezily příjem celé potravy — bílkovin i sacharidů. Podle autorů by mohlo jít o zpětnou vazbu vznikající po trávení, která brání nadměrnému příjmu některých aminokyselin. Přímou příčinu tohoto chování však studie definitivně neprokázala.
Včelstva mají zároveň způsob, jak nevýhodné složení jednotlivých pylů částečně vyrovnat. Dělnice sbírají pyl z různých květů, ukládají ho v úlu jako takzvaný včelí chléb a krmí jím kojičky. Ty živiny zpracují do výměšků žláz, mezi něž patří mateří kašička, jimiž následně krmí larvy. Včelí chléb měl vyváženější poměr aminokyselin než většina jednotlivých pylových zdrojů a mateří kašička se složením blížila tkáním včel ještě více. Výsledky podle studie ukazují, že kombinování pylu a jeho zpracování v úlu pomáhá připravit pro larvy vhodnější potravu. Tento systém ale nemají všechny včely: čmeláci a samotářské druhy často předávají pyl potomstvu přímo. Pro podporu opylovačů proto nemusí být důležitý jen počet květů, ale také rozmanitost rostlin a kvalita jejich pylu.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.