Více času stráveného v REM spánku souviselo s nižším rizikem 83 nemocí, včetně srdečního selhání, demence a parkinsonismu. Vyplývá to z rozsáhlé observační studie čínských vědců, která využila data od 95 559 účastníků britské databáze UK Biobank. Výsledky zveřejnil časopis PLOS Medicine.
REM spánek, z anglického „rapid eye movement“, je fáze spánku provázená rychlými pohyby očí a živou snovou aktivitou. Mozek je v ní poměrně aktivní, zatímco většina kosterních svalů je dočasně utlumená. Výzkumníci vedení Shengzhi Sunem z Capital Medical University sledovali také hluboký a lehký spánek, celkovou délku spánku, noční probouzení a pravidelnost spánkového režimu.
Účastníci po dobu sedmi po sobě jdoucích dnů a nocí nosili na zápěstí akcelerometr, tedy zařízení zaznamenávající pohyb. Z těchto údajů vědci pomocí algoritmu hlubokého učení odhadli zastoupení jednotlivých spánkových fází. Následně data propojili se zdravotními záznamy a sledovali výskyt více než tisíce možných zdravotních výsledků. Střední doba následného sledování činila 8,9 roku.
Navýšení délky REM spánku o 47,6 minuty, což odpovídalo rozdílu mezi typickými hodnotami ve sledovaném souboru, bylo spojeno s nižším rizikem 83 onemocnění napříč 12 skupinami chorob. U srdečního selhání vycházel poměr rizik 0,74, u demence 0,54 a u parkinsonismu 0,20. Výzkumníci zaznamenali souvislost také s nižším rizikem Alzheimerovy nemoci, fibrilace síní a ischemické choroby srdeční.
Delší hluboký spánek byl spojen s nižším rizikem sedmi onemocnění, mezi nimiž byl diabetes 2. typu a velká depresivní porucha. Naopak nepravidelný spánek a delší bdění po usnutí souvisely s vyšším rizikem několika stavů, například úzkostných a poruch užívání návykových látek. U celkové délky spánku vědci popsali nelineární vztah: u většiny sledovaných diagnóz se nejnižší riziko soustředilo do rozmezí šesti až osmi hodin za noc. Spánek kratší než pět hodin byl spojen s vyšším rizikem 37 onemocnění.
Studie však neukazuje, že více REM nebo hlubokého spánku přímo chrání před nemocemi. Jde o pozorování statistických souvislostí, které mohou ovlivňovat i věk, zdravotní stav, životní styl nebo dosud nerozpoznaná onemocnění. Spánkové fáze navíc nebyly měřeny polysomnografií, standardním vyšetřením pomocí mozkové aktivity, pohybů očí a svalového napětí, ale odhadovány z údajů ze zápěstního zařízení. Výsledky proto představují podnět pro další výzkum, nikoli důkaz účinnosti konkrétního způsobu, jak REM spánek prodlužovat.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.