Operace Anthropoid představuje jednu z nejvýznamnějších a zároveň nejtragičtějších kapitol československého odboje během druhé světové války. Tato vojenská akce, která měla za cíl atentát na vysoce postaveného nacistického funkcionáře Reinharda Heydricha, se stala symbolem odvahy, obětování a odporu proti nacistické okupaci.
Reinhard Heydrich, jeden z nejmocnějších mužů Třetí říše, byl v roce 1941 jmenován zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Heydrich, známý svou brutalitou a bezohledností, rychle zavedl tvrdá represivní opatření, která měla za cíl potlačit jakýkoliv odpor a zlomit ducha československého národa. Jeho přítomnost a činy vedly k rozhodnutí československé exilové vlády v Londýně podniknout odvážný krok – odstranit Heydricha prostřednictvím atentátu.
Operace Anthropoid byla pečlivě plánována britskou zpravodajskou službou Special Operations Executive (SOE) ve spolupráci s československým odbojem. Výběr atentátníků padl na vojáky Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, kteří byli speciálně vycvičeni pro tuto nebezpečnou misi. V prosinci 1941 byli Kubiš a Gabčík vysazeni na území protektorátu s jasným úkolem – provést atentát na Heydricha.
Průběh Atentátu
Gabčík a Kubiš byli vysazeni padákem poblíž obce Nehvizdy v prosinci 1941. Po přistání se museli dostat do Prahy, kde se spojili s místním odbojem a začali plánovat atentát. Vybrali si místo útoku – ostrou zatáčku v pražské Libni, kde muselo Heydrichovo auto výrazně zpomalit. Tato volba byla klíčová, protože zpomalení vozu dávalo atentátníkům nejlepší šanci zasáhnout cíl.
Ráno 27. května 1942 se Gabčík a Kubiš vydali na místo útoku. Gabčík měl u sebe samopal Sten, zatímco Kubiš nesl ruční granát typu 73. Věděli, že Heydrich obvykle jezdí do své kanceláře na Pražském hradě stejnou trasou a ve stejný čas. Připravili se na zatáčce v Holešovicích, čekali na Heydrichův vůz a byli připraveni zasáhnout, jakmile vůz zpomalí.
Kolem 10:30 ráno se Heydrichovo auto, řízené jeho řidičem Johannesem Kleinem, přiblížilo k zatáčce. Gabčík se postavil na vozovku a pokusil se vystřelit ze svého samopalu Sten, který však selhal. Heydrich, místo aby okamžitě unikl, nařídil svému řidiči zastavit a čelit útočníkům. V tu chvíli Kubiš hodil granát, který explodoval vedle vozu. Výbuch poškodil auto a vážně zranil Heydricha. Kubiš byl rovněž lehce zraněn, když ho zasáhly úlomky granátu.
Po výbuchu došlo k přestřelce mezi Kubišem, Gabčíkem a Heydrichovým řidičem. Gabčík a Kubiš se rychle stáhli z místa útoku. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl těžce zraněný protektor okamžitě převezen do nemocnice Na Bulovce v Praze. Heydrich utrpěl vážná zranění způsobená úlomky granátu, které pronikly do jeho těla. V nemocnici se jeho stav začal zhoršovat, a proto bylo nutné provést naléhavou operaci.
Operaci provedl tým českých a německých lékařů pod vedením Karla Dickopa, hlavního lékaře nemocnice Na Bulovce, a profesora Hohlbauma, německého lékaře. Během operace byly z Heydrichova těla odstraněny úlomky granátu a další nečistoty, které způsobily těžké vnitřní zranění. Operace byla zpočátku považována za úspěšnou a Heydrichův stav se na krátký čas stabilizoval. Navzdory úspěšné operaci se Heydrichův stav rychle zhoršoval kvůli infekci. Úlomky granátu a další nečistoty zavlečené do těla při výbuchu způsobily těžkou septickou infekci. Lékaři se snažili infekci léčit, ale bez úspěchu. Heydrich začal trpět vysokými horečkami a bolestmi, a jeho stav se nadále zhoršoval. Reinhard Heydrich zemřel 4. června 1942 na následky sepse – otravy krve.
Následky Atentátu
Atentát na Reinharda Heydricha měl okamžité a dalekosáhlé důsledky. Nacistické vedení, rozzuřené smrtí jednoho z nejvyšších představitelů, spustilo rozsáhlou odvetnou akci. Následovaly tvrdé represe, které zahrnovaly stanné právo, masové zatýkání, popravy a brutální vyhlazení vesnic Lidice a Ležáky. Tisíce lidí byly zabity nebo uvězněny, a celá země byla ponořena do atmosféry strachu a teroru.
Lidice, malá vesnice poblíž Kladna, se stala prvním cílem nacistické odvety. Německé úřady se rozhodly, že Lidice budou exemplárním příkladem trestu za atentát na Heydricha. 9. června 1942 byli všichni muži z Lidic starší 16 let zatčeni a následující den popraveni. Celkem bylo zastřeleno 173 mužů. Ženy a děti byly násilně odvedeny, ženy byly deportovány do koncentračních táborů Ravensbrück a děti, které nebyly vybrány k germanizaci, byly poslány do vyhlazovacích táborů, zejména do Chelmna, kde většina z nich zahynula.
Vesnice Lidice byla systematicky zničena. Domy byly vypáleny a srovnány se zemí, hřbitov byl zničen a obec přestala existovat. Nacisté se pokusili vymazat veškeré stopy po Lidicích, aby zajistili, že vesnice bude navždy zapomenuta. Tato brutální akce měla zastrašit české obyvatelstvo a odradit jakékoli další pokusy o odpor.
Podobný osud postihl vesnici Ležáky. 24. června 1942 byli všichni obyvatelé Ležáků zatčeni. Muži i ženy byli popraveni, děti byly odvezeny do nacistických táborů. Vesnice Ležáky byla vypálena a její zničení bylo dokončeno stejným způsobem jako v případě Lidic. Tato akce byla rovněž součástí nacistické strategie zastrašování a tvrdých represí vůči českému obyvatelstvu.
Skrývání a Poslední Bitva
Po atentátu na Heydricha se Kubiš a Gabčík rozdělili a pokusili se uniknout z místa činu. Gabčík se vydal na cestu směrem k úkrytu v centru Prahy, zatímco Kubiš, zraněný úlomky granátu, našel dočasný úkryt u českých odbojářů. Oba parašutisté se postupně přesunuli do bezpečnějších úkrytů, kde se znovu setkali s ostatními parašutisty, kteří byli vysazeni v rámci různých operací, včetně Operace Silver A a Out Distance.
Během několika týdnů po atentátu se Gabčík, Kubiš a další parašutisté skrývali na různých místech po celé Praze a jejím okolí. Český odboj, navzdory zvýšenému riziku, poskytoval parašutistům podporu, jídlo a úkryt. Mezi těmi, kteří parašutistům pomáhali, byli mimo jiné rodiny Moravcových, Smržových a další odvážní lidé, kteří riskovali své životy pro jejich ochranu.
Nakonec se skupina parašutistů, včetně Kubiše, Gabčíka a dalších, rozhodla ukrýt v kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Tento chrám, spravovaný pravoslavnou církví, poskytoval parašutistům relativně bezpečný úkryt. Kromě Kubiše a Gabčíka zde našli útočiště i Adolf Opálka, Josef Valčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík.
Nacistické bezpečnostní složky, rozzuřené smrtí Heydricha, spustily rozsáhlé pátrání po atentátnících. Byl vyhlášen stav nejvyšší pohotovosti, a nacisté použili veškeré dostupné prostředky, včetně odměn za informace a brutálních výslechů zadržených osob, aby zjistili, kdo se podílel na atentátu. Pátrání vedlo k mnoha zatčením a popravám, ale klíčový průlom přišel až se zradou jednoho z parašutistů.
Karel Čurda, člen výsadku Out Distance, který se skrýval po atentátu, se rozhodl kvůli strachu a obavám z represí vzdát nacistům. 16. června 1942 poskytl gestapu klíčové informace, které vedly k odhalení a lokalizaci úkrytu parašutistů v pravoslavném chrámu.
18. června 1942 ráno obklíčily jednotky gestapa a SS chrám svatých Cyrila a Metoděje. Parašutisté byli uvězněni v kryptě a uvědomili si, že únik je nemožný. Rozhodli se bojovat až do posledního dechu. Boj trval několik hodin a nacisté se opakovaně pokoušeli do krypty proniknout. Parašutisté, vyzbrojeni jen několika pistolemi a omezeným množstvím munice, dokázali nacistickým jednotkám způsobit značné ztráty a zdržet je.
Když se situace stala neudržitelnou a parašutisté čelili jisté smrti nebo zajetí, rozhodli se ukončit své životy, aby nepadli do rukou nepřítele. Jan Kubiš byl vážně zraněn při boji a zemřel na následky svých zranění. Jozef Gabčík a další parašutisté se rozhodli pro sebevraždu.
Dědictví a Odkaz Operace Anthropoid
Operace Anthropoid zůstává jednou z nejvýznamnějších kapitol československého odboje. Ačkoliv vedla k tvrdým represím a tragickým ztrátám na životech, ukázala odhodlání a odvahu československých vlastenců bojovat za svobodu své země. Atentát na Heydricha měl také významný psychologický dopad na nacistické vedení a byl jedním z mála úspěšných atentátů na vysokého nacistického představitele během druhé světové války.