Pravidelná fyzická aktivita může podporovat funkce, které souvisejí s odstraňováním odpadních látek z mozku, zejména kvalitu spánku, stav cév a regulaci zánětu. Naznačuje to přehledová práce týmu vedeného Jamesem R. Broatchem z Victoria University, zveřejněná v časopise Trends in Neurosciences. Autoři nesledovali novou skupinu dobrovolníků, ale shrnuli dosavadní výsledky pokusů na zvířatech i studií u lidí.
V centru jejich zájmu je takzvaný glymfatický systém. Jde o soubor prostorů podél cév a buněk podpůrné tkáně mozku, jimiž se vyměňuje mozkomíšní a mezibuněčná tekutina. Tento pohyb tekutin je považován za jednu z cest, kterými mozek odvádí produkty svého metabolismu včetně některých bílkovin spojovaných s neurodegenerativními nemocemi. Významná část těchto procesů pravděpodobně probíhá během spánku, zvláště v jeho hlubších fázích.
Autoři upozorňují, že stárnutí je spojeno se změnami, které mohou tento systém oslabovat. Patří mezi ně horší pružnost cév, vysoký krevní tlak, změny v nervové a imunitní regulaci i častější poruchy spánku. Fyzická aktivita může na některé z těchto faktorů působit opačným směrem: dlouhodobě pomáhá snižovat krevní tlak a cévní ztuhlost, ovlivňuje zánětlivé děje a u části lidí zlepšuje spánek. Právě souběh těchto účinků podle přehledu nabízí možné vysvětlení, proč bývá pohyb spojován s lepším zdravím mozku.
Dosavadní lidské důkazy jsou omezené
Nejpřímější údaje u lidí přinesla studie zveřejněná v roce 2025 v časopise Nature Communications. V její dlouhodobé části absolvovalo 16 zdravých dospělých cyklistický trénink třikrát týdně po dobu 12 týdnů. Jedna lekce trvala 30 minut a její intenzita odpovídala 45 až 60 procentům maximální spotřeby kyslíku, tedy ukazatele aerobní výkonnosti. Před programem a po něm vědci použili magnetickou rezonanci a metody založené na kontrastní látce k hodnocení ukazatelů, které mohou nepřímo vypovídat o pohybu tekutin v mozku a v mízních cévách mozkových obalů.
Po tréninku studie zaznamenala zvýšení takzvaného glymfatického přítoku v oblasti putamen, hluboké mozkové struktuře zapojené mimo jiné do řízení pohybu. Zobrazovací metody zároveň ukázaly změny odpovídající většímu průměru a vyššímu průtoku v mízních cévách mozkových obalů. V krevní plazmě se změnily také hladiny několika bílkovin spojených se zánětem a imunitou. Tyto nálezy však neprokazují, že pohyb přímo zvýšil skutečné odstraňování konkrétních škodlivých bílkovin z lidského mozku, ani že by účastníkům zlepšil paměť nebo snížil riziko demence.
Omezením je především malý počet účastníků a skutečnost, že šlo o zdravé dospělé, nikoli o seniory s poruchou poznávacích funkcí nebo pacienty s Alzheimerovou nemocí. Autoři studie také označují měřené parametry jako „předpokládané“ ukazatele glymfatické funkce. Zobrazit tento systém neinvazivně u člověka je technicky obtížné a vědci zatím nemají jednotnou, klinicky ověřenou metodu, která by jeho činnost přesně změřila.
Přehled v Trends in Neurosciences proto nepředkládá konkrétní pohybový recept pro ochranu mozku. Není jasné, jaký druh cvičení, v jaké intenzitě a po jak dlouhou dobu by měl mít pro tyto procesy největší význam. Otevřenou otázkou zůstává i to, zda by se případné účinky projevily u lidí s již rozvinutým neurodegenerativním onemocněním. Dosavadní data spíše podporují hypotézu, že pravidelný pohyb může vytvářet podmínky příznivější pro mozkové odklízecí mechanismy, než aby dokazovala samostatný preventivní či léčebný účinek proti demenci.
Zdroj: ScienceDaily
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.