České ekologické zemědělství se za posledních 35 let výrazně proměnilo. Z prvních tří farem registrovaných po roce 1990 se podle údajů zveřejněných Hospodářskými novinami počet ekofarem zvýšil na více než 5000. Ekologické zemědělství dnes podle těchto dat zabírá zhruba 17,5 procenta zemědělské půdy v Česku.
Růst oboru se neomezuje jen na pastviny a chov skotu v horských a podhorských oblastech. Přibývá také orné půdy, sadů a výrobců biopotravin. Ekologické hospodaření znamená mimo jiné omezení syntetických průmyslových hnojiv a pesticidů, střídání plodin nebo větší důraz na péči o půdu a krajinu.
Od pastvin k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou
Podle ministerstva zemědělství bylo ke konci roku 2021 v systému ekologického zemědělství registrováno 4794 certifikovaných ekofarem. Hospodařily na 558 124 hektarech, což tehdy představovalo 15,71 procenta celkové zemědělské půdy. Počet výrobců biopotravin ve stejném roce dosáhl 944, zatímco o rok dříve jich bylo 865.
Samotná produkce na farmě však ještě neznamená hotový výrobek pro zákazníka. Ekofarmáři potřebují mlékárny, jatka, mlýny, pekárny nebo další podniky, které suroviny zpracují a dostanou je do obchodů. Právě v této části řetězce podle Hospodářských novin vznikají největší příležitosti i překážky. Malým farmám často chybí kapacita, know-how a stabilní odběratelé.
Problém s odbytem ukazují i starší podrobnější údaje ministerstva zemědělství. V roce 2020 muselo přibližně 74 procent ekofarem, které už mohly prodávat certifikovanou produkci, uplatnit část nebo veškeré produkce na konvenčním trhu. Téměř polovina těchto farem prodávala výhradně konvenčním způsobem. Výrobek pak sice pochází z ekologického hospodaření, ale farmář za něj nemusí získat cenu odpovídající bio produkci.
Trh roste, domácí zpracování zaostává
Biopotraviny podle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu tvoří přibližně 1,3 procenta celkového trhu s potravinami. Hodnota jejich prodejů meziročně vzrostla o 6,5 procenta a 66 procent prodejů připadá na vlastní značky obchodních řetězců. To rozšiřuje dostupnost biopotravin, zároveň ale zvyšuje význam schopnosti dodavatelů zajistit pravidelné objemy a jednotnou kvalitu.
Vedle masa, mléčných výrobků a zeleniny se do popředí dostávají také bioobiloviny, například pohanka, špalda, jáhly, oves nebo tradiční odrůdy pšenice. Podle průzkumu citovaného Hospodářskými novinami by téměř polovina Čechů uvítala širší nabídku bioobilovin. Ekofarmáři ale často nemají vlastní zpracování a na trhu chybějí menší mlýny a pekárny, které by dokázaly pracovat s proměnlivou kvalitou jednotlivých šarží.
Zdroj: Hospodářské noviny
Tento článek byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně zkontrolován.